Part 2, Voice 2, Romeo a Julie

Moje dcera si toužebně přála andulku. V obchodě se zvířaty jsme nakonec našly „jejího" vysněného ptáčka. Překrásně zeleně vybarveného samečka. Vedle něj seděla šedomodře vybarvená samička. Viděly jsme, že se oba ptáci k sobě chovali velice přátelsky, měli se očividné rádi. Seděli těsně u sebe, přitisknutí k okraji klece, zoubkovali se a jeden druhého něžně čistil. Ale ne - vždyť jsme přece původně chtěly jenom jednoho, toho nádherně zeleného! Doma už stála velká klec s odpovídajícím vybavením. Papouška jsme pojmenovaly Bubo. Příjemná prodavačka ho ve voliéře v prodejně chytla a dala do male krabičky z tvrdého papíru. Doma jsme Buba vypustily do nádherné velké klece, ve které se musel cítit jako v luxusním paláci. Žádní spolubydlící, optimální vybavení pro andulky a spousta místa. Pták byl přes všechno nabízené pohodlí smutný. Dřepnul si do kouta klece a ani nechtěl žádné krmení. Je snad nemocný? Probíraly jsme s dcerou křížem krážem jeho záhadné chování. Až přišla dcera s nápadem. Vzpomněla si na modrošedou samičku. Nechybí ptákovi třeba jeho partnerka? Běžela do obchodu a brzo se objevila zase doma. Co jsme potom viděly, to nebylo k uvěření. Obě andulky se okamžitě cukrovaly. Těsně se přitiskly a mohutně zoubkovaly. Až teprve po neuvěřitelném a dlouhotrvajícím přivítání si našly chvilku a společně odkráčely k nabídnutému klasu prosa. Před sebou jsme zřejmě měly Romea a Julii z ptačí říše.