×

Wir verwenden Cookies, um LingQ zu verbessern. Mit dem Besuch der Seite erklärst du dich einverstanden mit unseren Cookie-Richtlinien.


image

Spontální monology o rutinních věcech, 19. Úvaha o Odmítnutí, 01.01.2012

19. Úvaha o Odmítnutí, 01.01.2012

Čau Linkaři, dnes je 1. Ledna 2012 a tohle je již třetí podcast, který dnes nahrávám. Našel jsem totiž jeden text a chtěl bych se s vámi o něj podělit. Je to text na zamyšlení, hlavně v takových těch situacích, kdy vás dívka opustí. Tento text byl napsán v angličtině, takže bych ho přeložil do češtiny:

Muž požádá dívku o ruku. Ona ho odmítne. Ale on není smutný. Přátelé se ho ptají „Ty už k ní nemáš žádné city? Ty už k ní nic necejtíš? Ty nejsi smutný?“. A on na to odpoví „Já ztratil někoho kdo mě asi nemiloval, ale ona ztratila někoho, kdo jí nejvíc kdy miloval“.

Myslím, že pointa tohodle textu je jasná a myslím si, že když někdo někoho odmítne, tak prostě ten člověk by se měl sebrat a jít dál…protože ta osoba ho tedy nejspíš nemilovala, když ho odmítla – ať už v čemkoliv – ať už odmítla svatbu nebo ho opustila….tak prostě fakt je ten, že to ta osoba udělala a tudíž by se měl člověk sebrat a jít dál a prostě uvědomit si, že nemá cenu se hnát za někým, kdo pro něj necejtí to samý. Láska je pěkná věc, ale musí se oba dva milovat…musí se milovat navzájem…a né láska jenom jednostranná…to pak je taková nešťastná láska. Proto je lepší se zvednout a hledat někoho, kdo ty city opětuje. Když někoho miluju, tak chci, aby mě taky miloval. Když mě ta osoba nemiluje, tak je to vlastně ztráta času, protože proč dávat někomu tu lásku – ten nejkrásnější pocit co vlastně je, když ta osoba si toho neváží – té osobě je to jedno. Je to vlastně ztráta času.

Já osobně s tím mám zkušenosti a v poslední době jsem se docela trápil, ale možná je na čase se zvednout ze židle a uvědomit si, že mě ta dotyčná nemilovala a nemiluje…nebo možná mě kdysi milovala, ale už mě nemiluje, protože mě opustila a tím pádem vlastně nechce ani tu mojí lásku. A tím pádem, když jí nechce, tak je zbytečný tu lásku prostě pro ní mít…Né zbytečný, ale je to škoda pro tu osobu (je to škoda, aby člověk k osobě, které to je jedno, která to neopětuje), protože vlastně mezitím co myslí na tu osobu, kterou má v srdci a říká si, že by pro ní udělal cokoli, tak té druhé osobě je to vlastně jedno…té je to jedno jestli ji milujete nebo nemilujete…tak v tom případě proč vlastně tu osobu nadále milovat. Ono to samozřejmě není tak jednoduchý. Ono nejde rozkazovat srdci. Něco jinýho je říkat si to v hlavě a něco jinýho je prostě srdce, že…

Každopádně je to těžký a člověk by měl tedy hledat někoho, kdo touží také po lásce a neztrácet čas s někým, komu je jedno, že ho milujete, protože ta osoba si to nezaslouží – ona vlastně ztratila – ta osoba. Samozřejmě, že vy ztratíte taky, ale ta osoba ztratí taky, protože vlastně ztratila tu lásku, kterou vy byste pro ní dali.

To je všechno pro tenhle podcast. To je jenom takový téma, který jsem chtěl rozvést.

Mějte se zatím, čau.


19. Úvaha o Odmítnutí, 01.01.2012

Čau Linkaři, dnes je 1. Ledna 2012 a tohle je již třetí podcast, který dnes nahrávám. Našel jsem totiž jeden text a chtěl bych se s vámi o něj podělit. Je to text na zamyšlení, hlavně v takových těch situacích, kdy vás dívka opustí. Tento text byl napsán v angličtině, takže bych ho přeložil do češtiny:

Muž požádá dívku o ruku. Ona ho odmítne. Ale on není smutný. Přátelé se ho ptají „Ty už k ní nemáš žádné city? Ty už k ní nic necejtíš? Ty nejsi smutný?“. A on na to odpoví „Já ztratil někoho kdo mě asi nemiloval, ale ona ztratila někoho, kdo jí nejvíc kdy miloval“.

Myslím, že pointa tohodle textu je jasná a myslím si, že když někdo někoho odmítne, tak prostě ten člověk by se měl sebrat a jít dál…protože ta osoba ho tedy nejspíš nemilovala, když ho odmítla – ať už v čemkoliv – ať už odmítla svatbu nebo ho opustila….tak prostě fakt je ten, že to ta osoba udělala a tudíž by se měl člověk sebrat a jít dál a prostě uvědomit si, že nemá cenu se hnát za někým, kdo pro něj necejtí to samý. Láska je pěkná věc, ale musí se oba dva milovat…musí se milovat navzájem…a né láska jenom jednostranná…to pak je taková nešťastná láska. Proto je lepší se zvednout a hledat někoho, kdo ty city opětuje. Když někoho miluju, tak chci, aby mě taky miloval. Když mě ta osoba nemiluje, tak je to vlastně ztráta času, protože proč dávat někomu tu lásku – ten nejkrásnější pocit co vlastně je, když ta osoba si toho neváží – té osobě je to jedno. Je to vlastně ztráta času.

Já osobně s tím mám zkušenosti a v poslední době jsem se docela trápil, ale možná je na čase se zvednout ze židle a uvědomit si, že mě ta dotyčná nemilovala a nemiluje…nebo možná mě kdysi milovala, ale už mě nemiluje, protože mě opustila a tím pádem vlastně nechce ani tu mojí lásku. A tím pádem, když jí nechce, tak je zbytečný tu lásku prostě pro ní mít…Né zbytečný, ale je to škoda pro tu osobu (je to škoda, aby člověk k osobě, které to je jedno, která to neopětuje), protože vlastně mezitím co myslí na tu osobu, kterou má v srdci a říká si, že by pro ní udělal cokoli, tak té druhé osobě je to vlastně jedno…té je to jedno jestli ji milujete nebo nemilujete…tak v tom případě proč vlastně tu osobu nadále milovat. Ono to samozřejmě není tak jednoduchý. Ono nejde rozkazovat srdci. Něco jinýho je říkat si to v hlavě a něco jinýho je prostě srdce, že…

Každopádně je to těžký a člověk by měl tedy hledat někoho, kdo touží také po lásce a neztrácet čas s někým, komu je jedno, že ho milujete, protože ta osoba si to nezaslouží – ona vlastně ztratila – ta osoba. Samozřejmě, že vy ztratíte taky, ale ta osoba ztratí taky, protože vlastně ztratila tu lásku, kterou vy byste pro ní dali.

To je všechno pro tenhle podcast. To je jenom takový téma, který jsem chtěl rozvést.

Mějte se zatím, čau.