09. Vzpomínka na mou úroveň angličtiny přesně před rokem

Ani nevím proč, ale zrovna dneska jsem zavzpomínal na mou úroveň angličtiny přesně před rokem. Někdy v červnu jsem skončil školní kurz angličtiny ve škole. Byl to kurz pro mírně pokročilé (pre-intermediate). Je to vesměs nic, ale já nebyl schopen napsat konečný test na konci toho kurzu, což mě vlastně pasovalo na začátečnickou úroveň (elementary). Musím teď přiznat, že jsem byl z toho kurzu nejhorší a TAKOVOU ÚROVEŇ JSEM MĚL,KDYŽ JSEM PŘIJEL DO ANGLIE. Nebyl jsem schopen dorozumět se, rozumět a prostě nic. Nyní, asi po 8 měsících, co používám metodu založenou na opakovaném poslouchání se vše obrátilo o 180° a já jsem schopen komunikovat o většina tématech, co vás jen mohou napadnout, jsem schopen rozumět rodilým mluvčím jak z Ameriky, tak i z Anglie, jsem schopen si číst články téměř o čemkoli. Před rokem jsem si myslel, že už je to beznadějné, že na to nemám. Nyní si myslím pravý opak a chci víc a víc. Je to jako, když ochutnáte nějaký nový druh čokolády či zmrzliny. Ochutnáte to poprvé, a pak po tom toužíte a kdykoli jdete kolem potravin či cukrárny, tak si to koupíte, protože na to prostě dostanete chuť. Je to jednoduché vytáhnout peněženku a zaplatit pár korun za zmrzlinu nebo čokoládu a máte z toho potěšení - chutná vám to. Stejně tak jednoduché učení se jazyků, akorát že místo peněz musíte vynaložit svoje úsilí a trpělivost. Ale rozdíl je daleko větší. Zatímco tu zmrzku či čokoládu sníte a možná i přiberete nějaký kilo navíc, tak učení jazyků vám zůstane, je to vaše nová dovednost. Já co jen vstanu, toužím po tom nabít nových vědomostí v jazycich, co se učím (angličtina, němčina) a musím mít víc a víc...chci rozumět víc, chci být tak jen dobrý, jak to jen jde. Učení se jazyků je pro mě natolik záživné, že toužím po tom znát nové a nové jazyky. Za nějaký ten měsíc začnu znovu se španělštinou. Vzpomínka na minulý rok ve mně vyvolala jen jakýsi pocit smíchu a zároveň smutku. Smutku proto, že jsem celou dobu nepřišel na to, že je učení jazyků tak jednoduché. Smíchu proto, že před tím rokem jsem byl za jakéhosi "blbce", avšak nyní je tomu právě naopak a já můžu být ten, co se bude smát jiným. Ale takový já nejsem, jinak bych nepsal tento blog. Chci pomoci lidem, kteří trpěli stejně jako já před rokem a dřív. Chci, aby si lidi uvědomili, že se není vůbec čeho bát. Jistě, naučit se jazyk nejde bez potu na čele a bez velkého úsilí...jak se říká, nikdo vám to do hlavy nenaleje, ale je to o tom vědět jak to úsilí vynaložit. Když totiž vynaložíte úsilí špatně, bude to jen ztráta času. Já už se právě ani nedivím proč se vymyslel termín "věční začátečník" a proč je plno lidí v této skupině. Je to jen na vás vydat se tím správným směrem. Já můžu být jen jakýsi ukazatel na křižovatce, ale na vás je vybrat si ten správný směr cesty.