02. Velkomoravská říše
Zrod Velkomoravské říše 830 - 836
Teprve od počátku 30. let 9. století se řeč pramenů stává zřetelnější.
Na dolním toku Moravy se v té době formuje jádro státního útvaru, pro který historikové nejčastěji používají název Velkomoravská říše. Prvním známým velkomoravským panovníkem byl Mojmír I., který po roce 833 připojil ke svému teritoriu Nitransko, ležící na území dnešního jižního Slovenska. V těchto časech již působily v mojmírovské říši křesťanské misie, přicházející především z Bavorska a Salcburska. Nové náboženství přijímal především kníže, jeho příbuzní a vojenská družina, zatímco většina prostého obyvatelstva nadále uctívala svá dosavadní božstva. Největšího územního rozsahu dosáhla Velká Morava za Mojmírových nástupců, k původnímu centru a k jižnímu Slovensku vzala pod svou svrchovanost slovanské kmeny v Čechách, v Panonii a v okolí řeky Visly na území dnešního Polska. Centry politického, kulturního a náboženského života byla jihomoravská hradiště Mikulčice a Staré Město (u nynějšího Uherského Hradiště). Cyrilometodějská mise 863
Mojmírův nástupce Rastislav (Rostislav) se snažil vytvořit protiváhu vlivu Východofranské říše ve střední Evropě, a proto se programově orientoval na Byzantskou říši.
Od byzantského císaře si také vyžádal vyslání křesťanské misie, v jejímž čele stáli bratři Konstantin (později přijal klášterní jméno Cyril) a Metoděj, původem Řekové ze Soluně. Na Moravu přišli roku 863 a začali zde prosazovat slovanskou liturgii, srozumitelnou všemu obyvatelstvu. Pro tento účel sestavil Konstantin na základě jihoslovanského nářečí umělý slovanský jazyk - staroslověnštinu, a vytvořil i zvláštní písmo, hlaholici. Společně s bratrem pak do staroslověnštiny překládali bohoslužebné texty a Nový zákon. Není vyloučeno, že se jim podařilo přeložit i celou Bibli, přímý doklad o tom však chybí. Metoděj později dosáhl jmenování arcibiskupem moravsko-panonské arcidiecéze, jeho sídlem byl kostel na Velehradě (zřejmě nynější Sady u Uherského Hradiště, kde archeologové odkryli základy velké svatyně). Po Metodějově smrti roku 885 vyhnal kníže Svatopluk, Rostislavův nástupce, přívržence slovanské bohoslužby a přiklonil se zpět k latinské formě. Nedlouho před svým úmrtím však Metoděj stačil pokřtít českého knížete Bořivoje a jeho manželku Ludmilu. Metodějovou smrtí však slovanská liturgie nezahynula. Metodějovi žáci poté působili v Čechách, ale i v dalších slovanských oblastech, slovanská bohoslužba tak zapustila kořeny i v Kyjevské Rusi. Přispělo k tomu i nové písmo, tzv. cyrilice, z níž se vyvinula azbuka. Soluňští bratři byli později prohlášeni za svaté. Zánik Velké Moravy 907
Po Svatoplukově smrti roku 894 se ujal vlády jeho syn Mojmír II.
Poměry se podstatně zhoršily, když na přelomu 9. - 10. století do střední Evropy vpadli kočovní Maďaři. Vnějšího ohrožení Moravy využila některá kmenová knížata k vymanění se z moravského područí. Brzy po Svatoplukově smrti složila česká knížata, mezi nimi též Bořivojův syn Spytihněv, vazalský hold východofranskému králi Arnulfovi. Po letech bojů Velkomoravská říše kolem roku 907 maďarským nájezdníkům podlehla. Maďaři však jádro moravského území neobsadili, ale stáhli se zpět do rozlehlých nížin kolem řek Tisy a Dunaje. Tím v Evropě skončilo období stěhování národů. Velká Morava po sobě zanechala pozoruhodné kulturní dědictví, které svět poznal až prostřednictvím archeologických objevů po roce 1945. Velkomoravská říše ovšem nebyla prvním společným státem českého a slovenského národa, jak se občas tvrdí, nýbrž státním útvarem víceméně dobrovolně sjednocených slovanských kmenů se společným panovníkem, hovořících příbuznými dialekty. Proces formování národů a národních států začal ve střední Evropě až po jejím rozpadu.
