Jak mluvit s mladými dětmi
Ahoj. Vítám tě u nového videa.
Inspirací pro toto video bylo,
když jsem nedávno pozorovala maminky venku,
jak mluví se svými dětmi.
A vzpomněla jsem si na dobu
kdy jsem já sama měla úplně maličké děti.
A rozhodla jsem se natočit video,
které má téma: Jak mluvíme s malými dětmi.
Když se narodí miminko,
všichni jsou nadšení.
Mají radost.
A projevují hodně emoce.
Když mluvíme na miminko,
používáme hodně mimiku.
A různě se pitvoříme.
Pitvoření je,
že děláte různé grimasy.
Mimika. Ťuťu ňuňu. Ty jsi ale roztomilé mimi.
A často na miminka i na malé děti šišláme.
Šišlání je způsob mluvení,
kdy místo některých písmen, jako na příklad "r",
použijete jiné písmeno: "l".
Na příklad místo "krásné miminko", "klásné miminko".
Nebo místo "roztomilá holčička", "loztomilá holčička".
"R" změníte na "l".
A šišláte.
Šišlání možná taky proto, že hodně často řeknete "š".
Místo "kočička" šišlání je "košiška".
Je to způsob mluvení, který je hodně typický.
Nevím, co by si o něm myslely děti, ale maminky ho milujou.
Když mluvíte se starším dítětem,
hodně často používáme jiná slovesa než s dospělými.
Pro sloveso "jíst" máme varianty "papat", "hamat".
A v imperativu to vypadá takhle.
Když budu mít malé dítě, řeknu: "Papej polívku!"
Nebo: "Hamej jablíčko!"
Pít je "bumbat" v dětském jazyce.
"Bumbej čaj!" ...nebo "čajík".
Sedět je "hačat".
"Hačat".
Imperativ: "Hačej!"
Ležet je "hajat".
"Hajej!"
Půjdu s dítětem večer do postele a řeknu: "Hajej a spinkej!"
Imperativy používáme často, když mluvíme s dětmi.
A někdy je taky nahrazujeme touto variantou:
"udělej něco".
Místo "hajej" můžu říct: "Udělej hají!"
Místo "Hačej!" řeknu: "Udělej hačí!"
A tak dále.
Dáváme tím dítěti nějaký pokyn.
"Udělej pápá!", když chceme, aby zamávalo.
Nebo: "Udělej paci paci.", když chceme, aby tleskalo.
Děti na to dobře reagují.
A to "udělej něco" je možná víc účinné než tyhle imperativy.
Ale zkuste pozorovat maminky venku a uvidíte sami.
Často měníme v komunikaci s dětmi slova za zvuky.
Když jsem měla malé děti,
tak jsem jim neříkala: "Podívej, to je pes."
Samozřejmě později ano.
Ale když byly úplně malí, tak jsem říkala: "Podívej, to je haf."
Nebo: "Podívej, to je mňau".
Mňau je zvuk, který dělá kočka.
Podívej, to je mňau.
To je kočka.
Podívej brm, brm.
Brm, brm to byl zvuk pro auto.
Potom když byly větší,
říkala jsem: "Podívej auto".
"Podívej pejsek". "Podívej kočka".
Ale děti často samy potom ty zvuky napodobovaly
a říkaly: Haf haf, mňau mňau, brm brm.
Nebo když je něco bolelo, tak au au.
Dětská terminologie je docela bohatá.
Třeba když něco bolí, tak jsme mělo slovo "bebí".
"Mám bebí".
A tak.
Zvuky jsou velmi důležité jako bum, bác, baf.
V komunikaci s dětmi prostě používáme zvuky a emoce.
Tak, v češtině používáme zdrobněliny.
Když máte malé dítě,
tak mu neříkejte základním jménem.
Jako já se jmenuju Petra
a když jsem byla malá, tak mi nikdo neřekl Petro.
Všichni mi říkali Petruško, Peťulko nebo třeba kočičko.
Nebo různými variacemi jména nebo jinými slovy,
která byla hezká pro malé dítě.
Používáme deminutiva vlastně pořád.
Často maminky mají tendenci,
často používají tak zvanou "my formu".
Mluví jako by ona, maminka, a dítě byli jedno dohromady.
Třeba: "Umyjeme si ručičky".
"Půjdeme spinkat".
"Dáme si papání".
Identifikují se s tím dítětem a vytvoří z toho takovou "my variantu".
A nebo mluvíme ve třetí osobě.
Jako: "Adámku, maminka ti umyje ručičky".
Nebo: "Haničko, maminka tě de obléct".
A tak dále.
Když mluvíme s dětmi, je to hezké. Je to emoční.
Někdy je to trošku bláznivé, trošku crazy.
A já mám na závěr pro vás takové jedno malé překvapení.
Ahoj! My zrovna snídáme.
Violka papá chlebíček.
Ham.
Tákhle ona papá.
A Violko, kde máš nos?
Ano.
A Violko, kde máš vlásky? Kde máš vlásky?
Ano.
A kde máš pupík?
No ano .-D
A jak jsi veliká?
Táák moc jsi veliká.
A kde máš ucho?
Ucho?
Výborně!
A kde je oko?
Oko?
Oko je tady. Tady je očičko.
A tady máš úúúúúh palmičku.
Culíček, že?
Je to tak?
Tak uděláš pápá?
Pápá!
Tak jestli se ti video líbilo,
budu ráda, když se podíváš na naše další videa,
kterých najdeš spoustu na našich stránkách.
A těším se zase příště.
Ahoj.