Boháč a chudák. Část 1/3
Byli dva bratři, jeden velmi bohatý, druhý velmi chudý. Jednou hlídal chudý svému bohatému bratru snopy na poli a seděl pod kupkou; spatřil bílou ženu, sbírala klasy, ježto zůstaly na záhonech, a zastrkávala do kupek. Když pak až k němu došla, chytil ji za ruku a tázal se ji, co je zač a co tu dělá? "Já jsem tvého bratra Štěstí a sbírám ztracené klásky, aby měl víc pšenice." "A prosím tě, kdepak je moje Štěstí?" otázal se chudý. "Na východě," řekla bílá žena a zmizela. I umínil si chudý, že půjde do světa hledat svého Štěstí. A když jednou zrána už odcházel z domova, nenadále vyskočila ze zápecí Bída a plakala i prosila, aby ji vzal taky s sebou. "Oj, moje milá!" řekl chudák. "Jsi velmi slabá a cesta daleká – nedošla bys; ale mám tu prázdnou lahvičku, umenši se, vlez do ní a já tě ponesu." Bída vlezla do lahvičky a on nemeškaje zandal ji zátkou a dobře zavázal. Potom na cestě, když přišel k jedné bažině, vyndal lahvičku a vstrčil ji do bahna a tak se Bídy zprostil.
Po některém čase přišel do velikého města a nějaký pán vzal ho do služby, aby mu kopal sklep. "Platu žádného ti nedám," řekl, "ale co kopaje najdeš, bude tvé." Když tak nějaký čas kopal, našel hroudu zlata.