23. Sebeupálení Jana Palacha, 17.01.2012

Čau linkaři, je 17. Ledna 2012 a tohle je další díl do této kolekce spontálních monologů. I když dneska to nebude asi tak spontální, kromě tohoto úvodu. Našel jsem totiž jeden článek, který bych tu přečetl…což se obvykle v této kolekci nestává. Obvykle mluvím totiž v této kolekci o věcích spontálně a nepřipraveně a né že bych něco četl, ale dnes udělám vyjímku. Brouzdal jsem totiž stránkami mé univerzity, na které jsem studoval a našel jsem jeden zajímavý článek, který by vás mohl zajímat…a rád bych ho přečetl. Článek se jmenuje „Kolega Jan Palach se upálil před 43 lety“.

------------------------------------------------------------------------------------

Dnes si připomínáme smutné  43. výročí  veřejného sebeupálení studenta Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze Jana Palacha na protest proti nastupující normalizaci po srpnové  sovětské okupaci, proti ústupkům ze strany československé politické reprezentace  a rezignaci většiny obyvatel na vývoj Československa po 21. srpnu 1968.

Neměli bychom zapomenout, že kolega Jan Palach tímto drastickým zoufalým činem protestoval proti nesvobodě, která zasáhla dvacet ročníků vysokoškolských studentů, kteří neměli právo na pravdivé informace a nesměli svobodně projevit svůj názor na zdeformované akademické půdě.

Jan Palach se pokusil svým sebeupálením dne 16. ledna 1969 ve 14:30 hodin  na Václavském náměstí  vyburcovat  lidi k aktivnímu odporu. Povedlo se mu to jen na krátkou dobu. Od 16. ledna  do Palachova pohřbu 25. ledna drželi u sochy sv. Václava mladí lidé protestní hladovku za splnění jeho požadavků. Mezi nimi byl i příští "pochodeň" Jan Zajíc. Jan Palach zemřel o tři dny později a jeho pohřeb, kterého se  již političtí představitelé nezúčastnili, se stal celonárodní manifestací proti sovětské okupaci. Potom se o jeho oběti na dlouhá léta veřejně nemluvilo. Díky censuře se veřejnost nedozvěděla ani od dalších mladých lidech, kteří šli v Jendových stopách. Po Palachovi se od 20.ledna 1969 do konce dubna 1969 pokusilo o sebevraždu 26 lidí, z toho jich sedm zemřelo. Zoufalé činy však zůstaly utajeny, natož aby tyto oběti přesvědčily tehdejší vládnoucí nomenklaturní garnituru, že by měla něco na svých postojích změnit. Normalizační režim naopak přitvrdil..

Jan Palach vadil komunistickým diktátorům i po smrti. U hrobu se na Olšanských hřbitovech  vždy v den výročí jeho upálení scházeli vytrvalí odpůrci tehdejšího režimu. Proto byly v říjnu 1973   ostatky Jana Palacha v tajnosti policejně exhumovány, zpopelněny a urna s popelem uložena na hřbitově ve Všetatech. Na původní místo na Olšanech byly za účasti prezidenta Václava Havla vráceny až v roce 1990.

Palachova víra, že lze pohnout lidským svědomím,  se naplnila až o dvacet let později. To už studenti vysokých škol opět vystupovali jako aktivní síla proti totalitě. Studentské masové demonstrace, známé dnes jako Palachův týden, předznamenaly rozpad komunistického  režimu.

Dnes se po Janu Palachovi jmenují ulice a náměstí, máme i cenu Jana Palacha. Janu Palachovi byl in memoriam propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva.

Byl to bojovník za práva, která dnes už mnozí z nás považují za samozřejmost. Když Jenda obětoval svůj mladý a nadějný život, byla práva na informace a svobodný projev názorů tabu. Prosím, věnujme vzpomínku čestnému a  odvážnému člověku. Važme si toho, že máme to, za co on v tak mladém věku dobrovolně zemřel.

------------------------------------------------------------------------------------

To byl docela smutný článek, ale myslím si, že tato osoba si zaslouží, aby se o ní vědělo, a proto když jsem tento článek viděl, tak jsem si říkal, že ho musím nahrát, aby jste se i vy, vážení posluchači, něco dozvěděli o něm – o této významné české osobnosti - muži, který vlastně položil svůj život.

To by pro dnešek bylo všechno. Já vám přeju pěkný zbytek dne a nashledanou.