Boháč a chudák. Část 3/3
Ale bratr jeho byl neupřímný a záviděl mu jeho Štěstí. Ubíraje se domů, neustále přemýšlel, jak by na bratra svého mohl zas Bídu poslat. A když přijel k tomu místu, kde bratr jeho lahvičku v bahně pochoval, hledal, dlouho hledal, až ji zase našel a hned otevřel. V tom okamžiku vyskočila Bída ven, a před očima jemu rostouc, začala kolem něho radostně skákat a jasát a děkovala mu, že ji z vězení vysvobodil. "A za to vděčna budu tobě i tvé rodině až do smrti a nikdy vás již neopustím!" Darmo se závistník vymlouval, darmo ji posílal k prvnějšímu pánu: Bídy se však již nemohl nikterak zbavit, neustále mu byla v patách,ať šel kamkoliv. Zboží, které si vezl domů, mu ukradli cestě loupežníci, a když se dostal domů, nalezl místo svého stavení hromadu popela. Úrodu, kterou měl na poli mu pobrala voda. A tak nezůstalo závistivému boháči nic nez ta Bída!
