×

We use cookies to help make LingQ better. By visiting the site, you agree to our cookie policy.

image

Vše podstatné z českých dějin, 08. Vymření Přemyslovců

08. Vymření Přemyslovců

Přemysl Otakar II., král železný a zlatý 1253 - 1278

Prudký vzestup českého státu se odrazil také v mezinárodních vztazích.

Čeští králové získali kombinací sňatkové politiky a vojenského nátlaku pod svou vládu i rakouské země, ale nespokojili se s tím. Přemysl Otakar II., zvaný pro své bohatství a vojenskou moc "král železný a zlatý", ovládl též Korutany, Štýrsko i Kraňsko a vztahoval ruku po koruně římského krále. Jeho sílící postavení ale nebylo ostatním kurfiřtům po chuti, a tak prestižní titul získal roku 1273 hrabě Rudolf Habsburský, jehož rod se tímto poprvé výrazně zapsal do evropských dějin. Když se Přemysl musel vzdát rakouských a alpských zemí, stal se boj mezi ním a novým římským panovníkem neodvratným. Roku 1278 se na Moravském poli odehrála bitva, v níž však Přemysl Otakar II. zahynul. Vymření Přemyslovců 1306

Porážka mocenskou expanzi českého státu zbrzdila, nikoli však zastavila.

Král Václav II., Přemyslův syn, obrátil pozornost východním a severním směrem. V roce 1300 získal polskou korunu a po vymření dynastie Arpádovců v Uhrách se mu podařilo dosáhnout korunovace svého syna Václava na uherského krále. Inteligentní, byť negramotný Václav II. však roku 1305 zemřel. Jeho jediný syn Václav III. se pak musel zříci uherské koruny a soustředil se na udržení Polska, kde proti němu vystoupila silná opozice. Při vojenském tažení však byl v Olomouci roku 1306 za nevyjasněných okolností zavražděn. Touto událostí došlo k vymření dynastie Přemyslovců po mužské linii, stalo se tak po více než 400 letech jejich vlády v českém státě. Nástup Lucemburků na český trůn 1310

Uvolnění trůnu sebou téměř vždy přinášelo nebezpečí destabilizace, nejinak tomu bylo v Českém království.

Naštěstí nestabilita trvala jen krátce a ze zápasu o trůn vyšel roku 1310 vítězně Jan Lucemburský, manžel Elišky Přemyslovny, sestry posledního Přemyslovce. Jan byl synem římského krále a později císaře Jindřicha VII., který však již roku 1313 zemřel, aniž mohl prvorozenému potomkovi účinně pomoci. Mladý Jan, vychovaný v dětství na francouzském královském dvoře, si v Českém království nikdy nezvykl. Bylo tomu tak i proto, že musel čelit politickým aspiracím sebevědomé české šlechty. Z tohoto důvodu na vnitřní politiku rezignoval a raději se věnoval převážně zahraničněpolitickým záležitostem, v nichž dosáhl viditelných výsledků, získal Horní Lužici, připojil Chebsko a některá území ve Slezsku.


08. Vymření Přemyslovců

Přemysl Otakar II., král železný a zlatý 1253 - 1278

Prudký vzestup českého státu se odrazil také v mezinárodních vztazích.

Čeští králové získali kombinací sňatkové politiky a vojenského nátlaku pod svou vládu i rakouské země, ale nespokojili se s tím. Přemysl Otakar II., zvaný pro své bohatství a vojenskou moc "král železný a zlatý", ovládl též Korutany, Štýrsko i Kraňsko a vztahoval ruku po koruně římského krále. Jeho sílící postavení ale nebylo ostatním kurfiřtům po chuti, a tak prestižní titul získal roku 1273 hrabě Rudolf Habsburský, jehož rod se tímto poprvé výrazně zapsal do evropských dějin. Když se Přemysl musel vzdát rakouských a alpských zemí, stal se boj mezi ním a novým římským panovníkem neodvratným. Roku 1278 se na Moravském poli odehrála bitva, v níž však Přemysl Otakar II. zahynul. Vymření Přemyslovců 1306

Porážka mocenskou expanzi českého státu zbrzdila, nikoli však zastavila.

Král Václav II., Přemyslův syn, obrátil pozornost východním a severním směrem. V roce 1300 získal polskou korunu a po vymření dynastie Arpádovců v Uhrách se mu podařilo dosáhnout korunovace svého syna Václava na uherského krále. Inteligentní, byť negramotný Václav II. však roku 1305 zemřel. Jeho jediný syn Václav III. se pak musel zříci uherské koruny a soustředil se na udržení Polska, kde proti němu vystoupila silná opozice. Při vojenském tažení však byl v Olomouci roku 1306 za nevyjasněných okolností zavražděn. Touto událostí došlo k vymření dynastie Přemyslovců po mužské linii, stalo se tak po více než 400 letech jejich vlády v českém státě. Nástup Lucemburků na český trůn 1310

Uvolnění trůnu sebou téměř vždy přinášelo nebezpečí destabilizace, nejinak tomu bylo v Českém království.

Naštěstí nestabilita trvala jen krátce a ze zápasu o trůn vyšel roku 1310 vítězně Jan Lucemburský, manžel Elišky Přemyslovny, sestry posledního Přemyslovce. Jan byl synem římského krále a později císaře Jindřicha VII., který však již roku 1313 zemřel, aniž mohl prvorozenému potomkovi účinně pomoci. Mladý Jan, vychovaný v dětství na francouzském královském dvoře, si v Českém království nikdy nezvykl. Bylo tomu tak i proto, že musel čelit politickým aspiracím sebevědomé české šlechty. Z tohoto důvodu na vnitřní politiku rezignoval a raději se věnoval převážně zahraničněpolitickým záležitostem, v nichž dosáhl viditelných výsledků, získal Horní Lužici, připojil Chebsko a některá území ve Slezsku.