01. úvod, 09.08.2011
Vítejte vážení uživatele LingQu u této série, kterou jsem nazval "spontánní monolog".
Proč jsem to tak nazval? Obyčejně totiž si připravuju texty, které následně pak čtu, takže to moc spontánní není, že? Tuhle sérii bych chtěl zaměřit právě na takovou spontánní mluvu, kdy mě něco napadne a prostě, co mám na jazyku, to řeknu. Je to něco jakoby dialog, když vedete s někým a nevíte, co se vás ten druhej zeptá. Jenomže tady je to vlastně trochu jiný, protože tady vede člověk tu diskuzi sám... a... tak může si vlastně klást nějaký otázky a následně si na ně odpovídat... to jako jo... Nebo si předem říct „hele, tohle je téma na dnešek a o tom budu mluvit dneska“. No... rozhodně teďka jsem si nic nepřipravoval a prostě to jen tak zkouším, takže ono se občas stane, že tam bude taková pauza. To je proto, že třeba nebudu vědět, co říct... jako třeba teďka. Každopádně tohle je dobrý, protože to budou vlastně spontánní monology. Monology proto, že budu mluvit jenom já a bude to přirozená klasická čeština... žádná spisovná, kterou vlastně nemluví skoro nikdo, skoro žádný Čech. Tu slyšíme možná tak od politiků a od mýho školitele, ale jinak se moc neslyší. Takže tohleto... tímhle bych uzavřel tenhle první díl této kolekce.
