43. Chataření, 29.07.2012
Čau linkaři, dnes je 29. července 2012 a tohle je v pořadí dnes již druhá lekce, kterou nahrávám. Protože už jsem dlouho nic nenahrával, tak jsem se rozhodl dnes nahrát dvě lekce těchto spontálních monologů.
V poslední době Makačenko, uživatel LingQu a Čech, nahrál pár lekcí z kolekce „Všehochuť“…docela zajímavý název…a jsou tam i docela zajímavé lekce. Jedna z těch lekcí je „chataření“. Docela mě to zaujalo a musím s Makačenkem souhlasit. On tu vlastně napsal, že:
„Relativně dost lidí tady v Čechách vlastní chatu. Tento fenomén pochází z dob komunismu. Za komunistů se nemohlo moc cestovat do zahraničí. Maximálně tak do východního Německa nebo do Jugoslávie. Lidé bydlící v panelácích si proto pořizovali chaty a chalupy. Unikali tím tak z běžného stereotypu městského života. Život na chatě začal již z jara a končil na podzim. Skoro každý měl na své chatě zahrádku, kde si pěstoval ovoce a zeleninu. Po pádu komunismu chataření pomalu upadá, protože s příchodem svobody se zde objevilo mnoho různých možností jak trávit volný čas. Myslím si, že chataření zde postupně zanikne. A to i díky tomu, že v současné době pořídit si chatu je finančně náročné.“
Myslím si, že Makacenko to vystihl úplně přesně. Lépe bych to snad vystihnout ani nedovedl v těchto pár větách. Je tomu opravdu tak. Chataření se vlastně objevilo za dob komunismu a lidi si pořizovali chatu kvůli tomu, že vlastně nebyla možnost nikam vycestovat, maximálně do Jugoslávie, do Bulharska, a podobně…a tak si lidi pořizovali chatu. Dokonce i my jsme si pořídili chatu. Je to nedaleko Rakovníka ve Středočeském kraji a je to na jedné malé vesnici. Máme vlastně tu chatu do teďka a jezdíme tam vlastně o víkendech a přesně, jak psal Makačenko, od jara do podzimu. Na podzim – tak v září nebo v říjnu, to táta zazimovává. Tak vlastně nazývá ten proces, kdy všechno připraví na zimu, tedy všechno uzavře – veškerou vodu, elektriku a prostě pozavírá okna, utěsní všechno a zase se tam začne jezdit až na jaře. My tu chatu vlastně máme už asi dvacet let a trávíme tam skoro každé léto. Vlastně do minulého roku jsem byl pořád na škole – nejdřív na základní škole, pak na střední škole, pak na univerzitě, pak na doktorském tedy – to je taky na univerzitě, takže jsem měl vlastně vždycky prázdniny dva měsíce, takže jsem tam vždycky x týdnů trávil o prázdninách. Teďka už je to jiné, teď už chodím do práce, a tak už nemám vlastně tak dlouhé prázdniny, respektive teď nemám prázdniny vůbec, teď mám dovolenou. Ale teď už tam asi moc nebudu jezdit, protože člověk, když má dva týdny dovolenou, radši tu dovolenou stráví sám a třeba u sebe doma tím, že si dělá nějaké věci…nějaké koničky, třeba v mém případě učení se jazyků, než abych jel na chatu. Takže musím souhlasit i s tím, že vlastně chataření tu pomalu zaniká, protože lidi mají plno možností, co dělat ve svém volném čase a navíc vlastně ono je to vlastně docela finačně náročné. Pro ty, co mají chatu teďka, je to celkem v pohodě, ale mladí lidé nemají ani na koupi bytu, natož na koupení nějaké chalupy. Takže…já sám vlastně ani nemám svůj vlastní byt, bydlím v pronájmu, ale máme chalupu, takže můžu jezdit alespoň na chalupu.
Takže….tato lekce mě zaujala a….v této kolekci Všehochuť je plno zajímavých lekcí, takže je doporučuju si je poslechnout a pročíst. Nejsou ani moc dlouhé a jsou tam i některé české pojmy, které možná ve slovníku nenajdete. Takže kdybyste měli nějaké otázky, tak se můžete zeptat Makačenka nebo mě.
To by bylo asi všechno pro dnešek. Díky za poslechnutí tohoto podcastu a mějte se, čau čau.
