Secret Garden, The Secret Garden (15)

The Secret Garden (15)

“It's as wick as you or me,” he said; and Mary remembered that Martha had told her that “wick” meant “alive” or “lively.”

“I'm glad it's wick!” she cried out in her whisper. “I want them all to be wick. Let us go round the garden and count how many wick ones there are.”

She quite panted with eagerness, and Dickon was as eager as she was. They went from tree to tree and from bush to bush. Dickon carried his knife in his hand and showed her things which she thought wonderful.

“They've run wild,” he said, “but th' strongest ones has fair thrived on it. The delicatest ones has died out, but th' others has growed an' growed, an' spread an' spread, till they's a wonder. See here!” and he pulled down a thick gray, dry-looking branch. “A body might think this was dead wood, but I don't believe it is—down to th' root. I'll cut it low down an' see.”

He knelt and with his knife cut the lifeless-looking branch through, not far above the earth.

“There!” he said exultantly. “I told thee so. There's green in that wood yet. Look at it.”

Mary was down on her knees before he spoke, gazing with all her might.

“When it looks a bit greenish an' juicy like that, it's wick,” he explained. “When th' inside is dry an' breaks easy, like this here piece I've cut off, it's done for. There's a big root here as all this live wood sprung out of, an' if th' old wood's cut off an' it's dug round, and took care of there'll be—” he stopped and lifted his face to look up at the climbing and hanging sprays above him—“there'll be a fountain o' roses here this summer.”

They went from bush to bush and from tree to tree. He was very strong and clever with his knife and knew how to cut the dry and dead wood away, and could tell when an unpromising bough or twig had still green life in it. In the course of half an hour Mary thought she could tell too, and when he cut through a lifeless-looking branch she would cry out joyfully under her breath when she caught sight of the least shade of moist green. The spade, and hoe, and fork were very useful. He showed her how to use the fork while he dug about roots with the spade and stirred the earth and let the air in.

They were working industriously round one of the biggest standard roses when he caught sight of something which made him utter an exclamation of surprise.

“Why!” he cried, pointing to the grass a few feet away. “Who did that there?”

It was one of Mary's own little clearings round the pale green points.

“I did it,” said Mary.

“Why, I thought tha' didn't know nothin' about gardenin',” he exclaimed.

“I don't,” she answered, “but they were so little, and the grass was so thick and strong, and they looked as if they had no room to breathe. So I made a place for them. I don't even know what they are.”

Dickon went and knelt down by them, smiling his wide smile.

“Tha' was right,” he said. “A gardener couldn't have told thee better. They'll grow now like Jack's bean-stalk. They're crocuses an' snowdrops, an' these here is narcissuses,” turning to another patch, “an here's daffydowndillys. Eh! they will be a sight.”

He ran from one clearing to another.

“Tha' has done a lot o' work for such a little wench,” he said, looking her over.

“I'm growing fatter,” said Mary, “and I'm growing stronger. I used always to be tired. When I dig I'm not tired at all. I like to smell the earth when it's turned up.”

“It's rare good for thee,” he said, nodding his head wisely. “There's naught as nice as th' smell o' good clean earth, except th' smell o' fresh growin' things when th' rain falls on 'em. I get out on th' moor many a day when it's rainin' an' I lie under a bush an' listen to th' soft swish o' drops on th' heather an' I just sniff an' sniff. My nose end fair quivers like a rabbit's, mother says.”

“Do you never catch cold?” inquired Mary, gazing at him wonderingly. She had never seen such a funny boy, or such a nice one.

“Not me,” he said, grinning. “I never ketched cold since I was born. I wasn't brought up nesh enough. I've chased about th' moor in all weathers same as th' rabbits does. Mother says I've sniffed up too much fresh air for twelve year' to ever get to sniffin' with cold. I'm as tough as a white-thorn knobstick.”

He was working all the time he was talking and Mary was following him and helping him with her fork or the trowel.

“There's a lot of work to do here!” he said once, looking about quite exultantly.

“Will you come again and help me to do it?” Mary begged. “I'm sure I can help, too. I can dig and pull up weeds, and do whatever you tell me. Oh! do come, Dickon!”

“I'll come every day if tha' wants me, rain or shine,” he answered stoutly. “It's the best fun I ever had in my life—shut in here an' wakenin' up a garden.”

“If you will come,” said Mary, “if you will help me to make it alive I'll—I don't know what I'll do,” she ended helplessly. What could you do for a boy like that?

“I'll tell thee what tha'll do,” said Dickon, with his happy grin. “Tha'll get fat an' tha'll get as hungry as a young fox an' tha'll learn how to talk to th' robin same as I do. Eh! we'll have a lot o' fun.”

He began to walk about, looking up in the trees and at the walls and bushes with a thoughtful expression.

“I wouldn't want to make it look like a gardener's garden, all clipped an' spick an' span, would you?” he said. “It's nicer like this with things runnin' wild, an' swingin' an' catchin' hold of each other.”

“Don't let us make it tidy,” said Mary anxiously. “It wouldn't seem like a secret garden if it was tidy.”

Dickon stood rubbing his rusty-red head with a rather puzzled look.

“It's a secret garden sure enough,” he said, “but seems like someone besides th' robin must have been in it since it was shut up ten year' ago.”

“But the door was locked and the key was buried,” said Mary. “No one could get in.”

“That's true,” he answered. “It's a queer place. Seems to me as if there'd been a bit o' prunin' done here an' there, later than ten year' ago.”

“But how could it have been done?” said Mary.

He was examining a branch of a standard rose and he shook his head.

“Aye! how could it!” he murmured. “With th' door locked an' th' key buried.”

Mistress Mary always felt that however many years she lived she should never forget that first morning when her garden began to grow. Of course, it did seem to begin to grow for her that morning. When Dickon began to clear places to plant seeds, she remembered what Basil had sung at her when he wanted to tease her.

“Are there any flowers that look like bells?” she inquired.

“Lilies o' th' valley does,” he answered, digging away with the trowel, “an' there's Canterbury bells, an' campanulas.”

“Let's plant some,” said Mary.

“There's lilies o' th, valley here already; I saw 'em. They'll have growed too close an' we'll have to separate 'em, but there's plenty. Th' other ones takes two years to bloom from seed, but I can bring you some bits o' plants from our cottage garden. Why does tha' want 'em?”

Then Mary told him about Basil and his brothers and sisters in India and of how she had hated them and of their calling her “Mistress Mary Quite Contrary.”

“They used to dance round and sing at me. They sang—

‘Mistress Mary, quite contrary, How does your garden grow? With silver bells, and cockle shells, And marigolds all in a row.'

I just remembered it and it made me wonder if there were really flowers like silver bells.”

She frowned a little and gave her trowel a rather spiteful dig into the earth.

“I wasn't as contrary as they were.”

But Dickon laughed.

“Eh!” he said, and as he crumbled the rich black soil she saw he was sniffing up the scent of it. “There doesn't seem to be no need for no one to be contrary when there's flowers an' such like, an' such lots o' friendly wild things runnin' about makin' homes for themselves, or buildin' nests an' singin' an' whistlin', does there?”

Mary, kneeling by him holding the seeds, looked at him and stopped frowning.

“Dickon,” she said, “you are as nice as Martha said you were. I like you, and you make the fifth person. I never thought I should like five people.”

Dickon sat up on his heels as Martha did when she was polishing the grate. He did look funny and delightful, Mary thought, with his round blue eyes and red cheeks and happy looking turned-up nose.

“Only five folk as tha' likes?” he said. “Who is th' other four?”

“Your mother and Martha,” Mary checked them off on her fingers, “and the robin and Ben Weatherstaff.”

Dickon laughed so that he was obliged to stifle the sound by putting his arm over his mouth.

“I know tha' thinks I'm a queer lad,” he said, “but I think tha' art th' queerest little lass I ever saw.”

Then Mary did a strange thing. She leaned forward and asked him a question she had never dreamed of asking anyone before. And she tried to ask it in Yorkshire because that was his language, and in India a native was always pleased if you knew his speech.

“Does tha' like me?” she said.

“Eh!” he answered heartily, “that I does. I likes thee wonderful, an' so does th' robin, I do believe!”

“That's two, then,” said Mary. “That's two for me.”

And then they began to work harder than ever and more joyfully. Mary was startled and sorry when she heard the big clock in the courtyard strike the hour of her midday dinner.

“I shall have to go,” she said mournfully. “And you will have to go too, won't you?”

Dickon grinned.

“My dinner's easy to carry about with me,” he said. “Mother always lets me put a bit o' somethin' in my pocket.”

He picked up his coat from the grass and brought out of a pocket a lumpy little bundle tied up in a quite clean, coarse, blue and white handkerchief. It held two thick pieces of bread with a slice of something laid between them.

“It's oftenest naught but bread,” he said, “but I've got a fine slice o' fat bacon with it today.”

Mary thought it looked a queer dinner, but he seemed ready to enjoy it.

“Run on an' get thy victuals,” he said. “I'll be done with mine first. I'll get some more work done before I start back home.”

He sat down with his back against a tree.

“I'll call th' robin up,” he said, “and give him th' rind o' th' bacon to peck at. They likes a bit o' fat wonderful.”

Mary could scarcely bear to leave him. Suddenly it seemed as if he might be a sort of wood fairy who might be gone when she came into the garden again. He seemed too good to be true. She went slowly half-way to the door in the wall and then she stopped and went back.

“Whatever happens, you—you never would tell?” she said.

The Secret Garden (15) Der geheime Garten (15) Ο μυστικός κήπος (15) El jardín secreto (15) باغ مخفی (15) Tajemniczy ogród (15) O Jardim Secreto (15) Тайный сад (15) 秘密花园 (15) 秘密花園 (15)

“It's as wick as you or me,” he said; and Mary remembered that Martha had told her that “wick” meant “alive” or “lively.” "Je to stejně knot jako ty nebo já," řekl; a Mary si vzpomněla, že jí Marta řekla, že „knot“ znamená „živý“ nebo „živý“. « C'est aussi vif que toi ou moi », dit-il ; et Mary se souvint que Martha lui avait dit que « vif » signifiait « vivant » ou « animé ». "Он такой же фитильный, как ты или я", - сказал он, и Мэри вспомнила, что Марта говорила ей, что "фитильный" означает "живой" или "оживленный".

“I'm glad it's wick!” she cried out in her whisper. "Jsem rád, že je to knot!" vykřikla šeptem. « Je suis contente que ce soit vivant ! » s'écria-t-elle en chuchotant. "Я рада, что это фитиль!" - воскликнула она шепотом. “I want them all to be wick. "Chci, aby byli všichni špatní." « Je veux qu'ils soient tous vivants. » Let us go round the garden and count how many wick ones there are.” Pojďme kolem zahrady a spočítejme, kolik tam je knotů." Давайте обойдем сад и посчитаем, сколько здесь фитилей".

She quite panted with eagerness, and Dickon was as eager as she was. Docela dychtila dychtivostí a Dickon byl stejně nedočkavý jako ona. Она задыхалась от нетерпения, и Дикон жаждал не меньше ее. They went from tree to tree and from bush to bush. Chodili od stromu ke stromu a od keře ke keři. Они переходили от дерева к дереву и от куста к кусту. Dickon carried his knife in his hand and showed her things which she thought wonderful. Dickon nesl svůj nůž v ruce a ukazoval jí věci, které považovala za úžasné. Dickon tenait son couteau à la main et lui montrait des choses qu'elle trouvait merveilleuses. Дикон держал в руке свой нож и показывал ей вещи, которые она считала удивительными.

“They've run wild,” he said, “but th' strongest ones has fair thrived on it. "Divočili," řekl, "ale těm nejsilnějším se v tom docela dařilo." « Ils sont devenus sauvages », dit-il, « mais les plus forts ont bien prospéré. "Они разбушевались, - сказал он, - но самые сильные из них честно процветали. The delicatest ones has died out, but th' others has growed an' growed, an' spread an' spread, till they's a wonder. ||||||||||ont grandi|||||||||| Ty nejchoulostivější vymřely, ale ty ostatní vyrostly a vyrostly, rozšířily se a rozšířily se, až je to zázrak. Les plus délicats ont disparu, mais les autres ont grandi et grandi, se sont répandus et répandus, jusqu'à ce qu'ils deviennent une merveille. Самые вкусные из них вымерли, но остальные росли и росли, и росли, и росли, и росли, и росли, пока не превратились в чудо. See here!” and he pulled down a thick gray, dry-looking branch. Podívejte se sem!” a strhl silnou šedou, suše vypadající větev. “A body might think this was dead wood, but I don't believe it is—down to th' root. "Tělo by si mohlo myslet, že to bylo mrtvé dřevo, ale já tomu nevěřím - až po kořen." « Un corps pourrait penser que c'était du bois mort, mais je ne le crois pas — jusqu'à la racine. » I'll cut it low down an' see.” Zkrátím to nízko a uvidíme." « Je vais le couper bas et voir. »

He knelt and with his knife cut the lifeless-looking branch through, not far above the earth. Klekl si a nožem přeřízl mrtvě vypadající větev kousek nad zemí. Il s'est agenouillé et, avec son couteau, a coupé la branche au aspect sans vie, pas très loin de la terre. Он опустился на колени и ножом перерезал безжизненную ветку насквозь, не доходя до земли.

“There!” he said exultantly. "Tam!" řekl jásavě. “I told thee so. "Řekl jsem ti to." "Я же тебе говорил. There's green in that wood yet. V tom dřevě je ještě zelená. В этом лесу еще есть зелень. Look at it.” Podívej se na to."

Mary was down on her knees before he spoke, gazing with all her might. Než promluvil, Mary klečela a zírala ze všech sil. Mary était à genoux avant qu'il ne parle, regardant de toutes ses forces.

“When it looks a bit greenish an' juicy like that, it's wick,” he explained. "Když to vypadá trochu nazelenalé a takhle šťavnaté, je to knot," vysvětlil. « Quand ça a l'air un peu verdâtre et juteux comme ça, c'est une mèche », expliqua-t-il. “When th' inside is dry an' breaks easy, like this here piece I've cut off, it's done for. "Když je uvnitř suchý a snadno se rozbije, jako tenhle kousek, který jsem odřízl, je to hotové." « Quand l'intérieur est sec et se casse facilement, comme ce morceau que j'ai coupé, c'est cuit. » There's a big root here as all this live wood sprung out of, an' if th' old wood's cut off an' it's dug round, and took care of there'll be—” he stopped and lifted his face to look up at the climbing and hanging sprays above him—“there'll be a fountain o' roses here this summer.” |||||||||||||||||du bois|||||||||||||||||||||||||||||||||||||| Je tu velký kořen, jak z toho vyrostlo všechno to živé dřevo, a když se to staré dřevo odřízne a vykope, a postará se o to, bude –“ zastavil se, zvedl tvář, aby vzhlédl k lezení a zavěšení sprejů nad ním – „letos v létě tu bude fontána růží.“ Il y a une grosse racine ici d'où tout ce bois vivant a émergé, et si le vieux bois est coupé et qu'on le déterre, et qu'on en prend soin, il y aura—” il s'est arrêté et a levé le visage pour regarder les branches grimpantes et pendantes au-dessus de lui—“il y aura une fontaine de roses ici cet été.

They went from bush to bush and from tree to tree. Šli od keře ke keři a od stromu ke stromu. Ils sont allés d'un buisson à l'autre et d'un arbre à l'autre. He was very strong and clever with his knife and knew how to cut the dry and dead wood away, and could tell when an unpromising bough or twig had still green life in it. Byl velmi silný a chytrý se svým nožem a věděl, jak odříznout suché a mrtvé dřevo, a poznal, kdy je v neperspektivní větvi nebo větvičce ještě zelený život. Il était très fort et habile avec son couteau et savait comment couper le bois sec et mort, et pouvait dire quand une branche ou une brindille peu prometteuse avait encore de la vie verte en elle. In the course of half an hour Mary thought she could tell too, and when he cut through a lifeless-looking branch she would cry out joyfully under her breath when she caught sight of the least shade of moist green. Během půl hodiny si Mary myslela, že to také může vyprávět, a když prořízl neživou větev, radostně vykřikla, když zahlédla sebemenší odstín vlhké zeleně. Au cours d'une demi-heure, Mary pensa qu'elle pourrait aussi le dire, et quand il coupa une branche apparemment sans vie, elle s'exclama joyeusement sous son souffle en apercevant le moindre ombre de vert humide. The spade, and hoe, and fork were very useful. Rýč, motyka a vidle byly velmi užitečné. La bêche, la houe et la fourche étaient très utiles. He showed her how to use the fork while he dug about roots with the spade and stirred the earth and let the air in. ||||||||||dug around|||||||mixed||||||| Ukázal jí, jak používat vidličku, zatímco rýčem okopával kořeny a míchal zemi a pouštěl vzduch dovnitř. Il lui montra comment utiliser la fourche pendant qu'il creusait autour des racines avec la bêche et remuait la terre pour laisser entrer l'air.

They were working industriously round one of the biggest standard roses when he caught sight of something which made him utter an exclamation of surprise. |||with great effort||||||||||||||||||||| Pracovitě pracovali kolem jedné z největších standardních růží, když zahlédl něco, co v něm vyvolalo překvapení.

“Why!” he cried, pointing to the grass a few feet away. "Proč!" vykřikl a ukázal na trávu pár stop od něj. « Pourquoi ! » s'écria-t-il en pointant l'herbe à quelques pieds de là. “Who did that there?” "Kdo to tam udělal?" « Qui a fait ça là ? »

It was one of Mary's own little clearings round the pale green points. Byla to jedna z Maryiných malých mýtin kolem světle zelených bodů. C'était l'une des petites éclaircies de Mary autour des points vert pâle.

“I did it,” said Mary. "Udělala jsem to," řekla Mary.

“Why, I thought tha' didn't know nothin' about gardenin',” he exclaimed. ||||||||jardinage|| "Proč, myslel jsem, že o zahradničení nic nevím," zvolal. « Pourquoi, je pensais que tu ne savais rien sur le jardinage, » s'exclama-t-il. "Я думал, вы ничего не смыслите в садоводстве, - воскликнул он.

“I don't,” she answered, “but they were so little, and the grass was so thick and strong, and they looked as if they had no room to breathe. "Nemám," odpověděla, "ale byli tak malí a tráva byla tak hustá a silná a vypadali, jako by neměli prostor k dýchání. « Je ne sais pas, » répondit-elle, « mais ils étaient si petits, et l'herbe était si épaisse et forte, et ils avaient l'air de n'avoir aucune place pour respirer. "Нет, - ответила она, - но они были такими маленькими, а трава была такой густой и сильной, что казалось, будто им нечем дышать". So I made a place for them. Tak jsem jim udělal místo. Alors j'ai fait une place pour eux. I don't even know what they are.” Ani nevím, co jsou zač." Je ne sais même pas ce qu'ils sont.

Dickon went and knelt down by them, smiling his wide smile. Dickon šel, poklekl vedle nich a usmál se svým širokým úsměvem. Dickon est allé et s'est agenouillé près d'eux, souriant de son large sourire.

“Tha' was right,” he said. "To bylo správné," řekl. « C'était vrai, » dit-il. “A gardener couldn't have told thee better. "Zahradník by ti to nemohl říct lépe." « Un jardinier ne t'aurait pas mieux dit. » "Садовник не смог бы сказать вам лучше. They'll grow now like Jack's bean-stalk. Nyní porostou jako Jackův fazolový stonek. Ils vont maintenant pousser comme la tige de haricot de Jack. They're crocuses an' snowdrops, an' these here is narcissuses,” turning to another patch, “an here's daffydowndillys. |||||||||||||||daffodils Jsou to krokusy a sněženky a tady jsou narcisové,“ obrací se k jinému místu, „tady jsou narcisy. Ce sont des crocus et des perce-neige, et ici ce sont des narcissiques », se tournant vers un autre patch, « et voici des jonquilles. Eh! they will be a sight.” bude na ně pohled."

He ran from one clearing to another. Běhal z jedné mýtiny na druhou.

“Tha' has done a lot o' work for such a little wench,” he said, looking her over. "To udělalo hodně práce pro takovou malou dívku," řekl a podíval se na ni.

“I'm growing fatter,” said Mary, “and I'm growing stronger. „Tloustnu,“ řekla Mary, „a sílím. I used always to be tired. |||||fatigued Vždycky jsem býval unavený. When I dig I'm not tired at all. Když kopám, nejsem vůbec unavený. I like to smell the earth when it's turned up.” Rád cítím vůni země, když se objeví." J'aime sentir la terre quand elle est retournée.

“It's rare good for thee,” he said, nodding his head wisely. "Je to pro tebe vzácné dobro," řekl a moudře pokýval hlavou. « C'est rarement bon pour toi », dit-il en hochant la tête avec sagesse. "Это на редкость полезно для тебя", - сказал он, мудро кивнув головой. “There's naught as nice as th' smell o' good clean earth, except th' smell o' fresh growin' things when th' rain falls on 'em. "Nic není tak příjemného jako vůně čisté země, kromě vůně čerstvých rostoucích věcí, když na ně padá déšť." « Il n'y a rien de mieux que l'odeur de bonne terre propre, sauf l'odeur des choses en train de pousser quand la pluie tombe sur elles. » I get out on th' moor many a day when it's rainin' an' I lie under a bush an' listen to th' soft swish o' drops on th' heather an' I just sniff an' sniff. |||||||||||il pleut||||||||||||||||||||||| Vycházím na vřesoviště často, když prší, ležím pod keřem a poslouchám jemné svištění kapek na vřesu a jen čichám a čichám. Je sors dans la lande beaucoup de jours quand il pleut et je m'allonge sous un buisson et j'écoute le doux bruissement des gouttes sur la bruyère et je renifle encore et encore. Я часто выхожу на болото, когда идет дождь, и лежу под кустом, слушаю, как капли падают на вереск, и просто нюхаю, нюхаю, нюхаю. My nose end fair quivers like a rabbit's, mother says.” |||||||du lapin|| Můj konec nosu se chvěje jako králičí, říká matka.“ Mon nez tremble tout comme celui d'un lapin, dit ma mère.

“Do you never catch cold?” inquired Mary, gazing at him wonderingly. "Nikdy se nenachladíš?" zeptala se Mary a udiveně na něj zírala. « Tu ne prends jamais froid ? » demanda Mary, le regardant avec curiosité. She had never seen such a funny boy, or such a nice one. Nikdy neviděla tak vtipného kluka nebo tak milého. Elle n'avait jamais vu un garçon aussi drôle, ni un aussi gentil.

“Not me,” he said, grinning. "Já ne," řekl a usmál se. “I never ketched cold since I was born. ||attrapé||||| ||caught||||| „Od narození jsem se nenachladil. "С самого рождения я никогда не простужался. I wasn't brought up nesh enough. ||||trop sensible| Nebyl jsem dostatečně vychován nesh. Я не был достаточно воспитан. I've chased about th' moor in all weathers same as th' rabbits does. Pronásledoval jsem vřesoviště za každého počasí, stejně jako králíci. Я гонялся по болоту в любую погоду, как и кролики. Mother says I've sniffed up too much fresh air for twelve year' to ever get to sniffin' with cold. ||||||||||||||||renifler|| Matka říká, že jsem dvanáct let čichal příliš mnoho čerstvého vzduchu na to, abych mohl čichat zimou. I'm as tough as a white-thorn knobstick.” |||||||bâton de pr Jsem tvrdý jako hůl s bílým trnem.“

He was working all the time he was talking and Mary was following him and helping him with her fork or the trowel. Celou dobu, co mluvil, pracoval a Mary ho následovala a pomáhala mu vidličkou nebo zednickou lžící.

“There's a lot of work to do here!” he said once, looking about quite exultantly. "Je tu spousta práce!" řekl jednou a rozhlížel se docela jásavě.

“Will you come again and help me to do it?” Mary begged. "Přijdeš znovu a pomůžeš mi to udělat?" prosila Mary. “I'm sure I can help, too. "Jsem si jistý, že mohu také pomoci." I can dig and pull up weeds, and do whatever you tell me. Můžu vykopat a vytrhat plevel a udělat, co mi řekneš. Oh! Ach! do come, Dickon!” pojď, Dickone!"

“I'll come every day if tha' wants me, rain or shine,” he answered stoutly. "Přijdu každý den, jestli mě to bude chtít, ať prší nebo svítí slunce," odpověděl pevně. “It's the best fun I ever had in my life—shut in here an' wakenin' up a garden.” ||||||||||||||réveillant||| "Je to ta nejlepší zábava, jakou jsem kdy v životě zažil - zavřený tady a probuzení zahrady." “C'est le meilleur amusement que j'ai jamais eu dans ma vie - enfermé ici et réveillant un jardin.”

“If you will come,” said Mary, “if you will help me to make it alive I'll—I don't know what I'll do,” she ended helplessly. "Jestli přijdeš," řekla Mary, "jestli mi pomůžeš přežít, já - nevím, co budu dělat," skončila bezmocně. “Si tu viens,” dit Mary, “si tu m'aides à le rendre vivant, je—je ne sais pas ce que je ferai,” finit-elle sans secours. What could you do for a boy like that? Co bys pro takového kluka mohl udělat? Que pourrais-tu faire pour un garçon comme ça ?

“I'll tell thee what tha'll do,” said Dickon, with his happy grin. "Řeknu ti, co uděláš," řekl Dickon se šťastným úsměvem. « Je vais te dire ce que tu feras », dit Dickon, avec son sourire heureux. “Tha'll get fat an' tha'll get as hungry as a young fox an' tha'll learn how to talk to th' robin same as I do. "Ztloustne a bude mít hlad jako mladá liška a naučí se mluvit s červenkou stejně jako já." « Tu vas grossir et tu vas avoir aussi faim qu'un jeune renard et tu vas apprendre à parler au rouge-gorge comme moi. » Eh! Eh ! we'll have a lot o' fun.” užijeme si spoustu legrace."

He began to walk about, looking up in the trees and at the walls and bushes with a thoughtful expression. Začal se procházet a se zamyšleným výrazem vzhlížel mezi stromy, zdi a keře.

“I wouldn't want to make it look like a gardener's garden, all clipped an' spick an' span, would you?” he said. ||||||||||||||propre|||||| "Nechtěl bych, aby to vypadalo jako zahrada zahradníka, celá ostříhaná a napnutá, že?" řekl. « Je ne voudrais pas que ça ait l'air d'un jardin de jardinier, tout taillé et bien propre, n'est-ce pas ? » dit-il. "Я бы не хотел, чтобы он выглядел как сад садовника, весь подстриженный и ухоженный, верно?" - сказал он. “It's nicer like this with things runnin' wild, an' swingin' an' catchin' hold of each other.” |||||||||se balançant|||||| "Takhle je to hezčí s věcmi, které pobíhají divoce, kývají se a chytají se jeden druhého." « C'est mieux comme ça avec des choses qui poussent sauvagement, qui se balancent et s'agrippent les unes aux autres. »

“Don't let us make it tidy,” said Mary anxiously. "Nedovol nám, abychom to uklidili," řekla Mary úzkostlivě. « Ne nous laissons pas faire en ordre, » dit Mary avec inquiétude. “It wouldn't seem like a secret garden if it was tidy.” "Nevypadalo by to jako tajná zahrada, kdyby byla uklizená."

Dickon stood rubbing his rusty-red head with a rather puzzled look. Dickon stál a třel si rezavě červenou hlavu s poněkud zmateným pohledem.

“It's a secret garden sure enough,” he said, “but seems like someone besides th' robin must have been in it since it was shut up ten year' ago.” "Je to jistě tajná zahrada," řekl, "ale zdá se, že v ní musel být někdo kromě té červenky, protože byla před deseti lety zavřená." « C'est un jardin secret, c'est sûr », dit-il, « mais il semble que quelqu'un d'autre que le rouge-gorge ait dû y entrer depuis qu'il a été fermé, il y a dix ans. »

“But the door was locked and the key was buried,” said Mary. |||past tense|||||||| "Ale dveře byly zamčené a klíč byl zakopaný," řekla Mary. « Mais la porte était verrouillée et la clé était enterrée », dit Mary. “No one could get in.” "Nikdo se nemohl dostat dovnitř." « Personne ne pouvait entrer. »

“That's true,” he answered. "To je pravda," odpověděl. “It's a queer place. "Je to zvláštní místo." Seems to me as if there'd been a bit o' prunin' done here an' there, later than ten year' ago.” ||||||||||élagage|||||plus tard|||| Zdá se mi, jako by se tu a tam udělalo trochu ořezávání, později než před deseti lety.“ Il me semble qu'il y avait eu un peu de taille faite ici et là, il y a plus de dix ans. Мне кажется, что здесь была проведена небольшая обрезка, причем не десять лет назад".

“But how could it have been done?” said Mary. "Ale jak se to mohlo udělat?" řekla Mary. « Mais comment cela aurait-il pu être fait ? » dit Mary.

He was examining a branch of a standard rose and he shook his head. Prohlížel si větev standardní růže a zavrtěl hlavou. Il examinait une branche d'une rose standard et secouait la tête.

“Aye! "Ano! how could it!” he murmured. jak by mohl!" zamumlal. “With th' door locked an' th' key buried.” "Se zamčenými dveřmi a zakopaným klíčem."

Mistress Mary always felt that however many years she lived she should never forget that first morning when her garden began to grow. Paní Mary si vždy myslela, že ať už žila mnoho let, nikdy by neměla zapomenout na to první ráno, kdy se její zahrada začala rozrůstat. La maîtresse Mary avait toujours senti que peu importe combien d'années elle vivrait, elle ne devrait jamais oublier ce premier matin où son jardin commença à grandir. Of course, it did seem to begin to grow for her that morning. Samozřejmě se zdálo, že jí to ráno začalo růst. Bien sûr, il semblait vraiment commencer à pousser pour elle ce matin-là. When Dickon began to clear places to plant seeds, she remembered what Basil had sung at her when he wanted to tease her. Když Dickon začal uklízet místa pro zasazení semínek, vzpomněla si, co jí Basil zpíval, když ji chtěl škádlit. Quand Dickon a commencé à dégager des endroits pour planter des graines, elle se souvint de ce que Basil lui avait chanté quand il voulait la taquiner.

“Are there any flowers that look like bells?” she inquired. "Existují nějaké květiny, které vypadají jako zvonky?" zeptala se. « Y a-t-il des fleurs qui ressemblent à des cloches ? » demanda-t-elle.

“Lilies o' th' valley does,” he answered, digging away with the trowel, “an' there's Canterbury bells, an' campanulas.” |||||||||||||||||les campanules "Lilie z údolí ano," odpověděl a odkopl zednickou lžící, "a jsou tu canterburské zvonky a zvonky." « Les muguets en ont, » répondit-il en creusant avec la truelle, « et il y a des cloches de Canterbury, et des campanules. »

“Let's plant some,” said Mary. "Pojďme trochu zasadit," řekla Mary. « Plantons-en quelques-unes, » dit Mary.

“There's lilies o' th, valley here already; I saw 'em. "Tady už jsou lilie z údolí." Viděl jsem je. They'll have growed too close an' we'll have to separate 'em, but there's plenty. Vyrostou příliš blízko a budeme je muset oddělit, ale je toho hodně. Th' other ones takes two years to bloom from seed, but I can bring you some bits o' plants from our cottage garden. Těm dalším trvá dva roky, než vykvetou ze semene, ale mohu vám přinést pár kousků rostlin z naší zahrádky. Why does tha' want 'em?” Proč je chceš?"

Then Mary told him about Basil and his brothers and sisters in India and of how she had hated them and of their calling her “Mistress Mary Quite Contrary.” Potom mu Marie vyprávěla o Basilovi a jeho bratrech a sestrách v Indii a o tom, jak je nenáviděla a jak ji nazývali „Paní Mary, právě naopak.

“They used to dance round and sing at me. „Tancovali a zpívali na mě. They sang— Zpívali -

‘Mistress Mary, quite contrary, How does your garden grow? „Paní Mary, právě naopak, jak roste vaše zahrada? With silver bells, and cockle shells, And marigolds all in a row.' Se stříbrnými rolničkami a lasturami a měsíčky v řadě.“

I just remembered it and it made me wonder if there were really flowers like silver bells.” Právě jsem si na to vzpomněl a přimělo mě to přemýšlet, jestli tam opravdu byly květiny jako stříbrné zvonky.“

She frowned a little and gave her trowel a rather spiteful dig into the earth. Trochu se zamračila a trochu zlomyslně zaryla zednickou lžící do země. Elle fronça un peu les sourcils et donna à sa truelle un coup plutôt méchant dans la terre.

“I wasn't as contrary as they were.” "Nebyl jsem tak opačný jako oni." « Je n'étais pas aussi têtu qu'eux. »

But Dickon laughed. Ale Dickon se zasmál. Mais Dickon rit.

“Eh!” he said, and as he crumbled the rich black soil she saw he was sniffing up the scent of it. "Eh!" řekl, a když drtil bohatou černou půdu, viděla, že čichal její vůni. “There doesn't seem to be no need for no one to be contrary when there's flowers an' such like, an' such lots o' friendly wild things runnin' about makin' homes for themselves, or buildin' nests an' singin' an' whistlin', does there?” |||||||||||||||||||||||||||||||||construisant||||||| "Nezdá se, že by bylo potřeba, aby nikdo nebyl proti, když tam jsou květiny a podobné věci, spousta přátelských divokých věcí, které pobíhají o tom, že si budují domovy nebo staví hnízda a zpívají." a pískání, že ano?" « Il ne semble pas qu'il soit nécessaire que quelqu'un soit contrariant quand il y a des fleurs et des choses comme ça, et tant de gentilles petites choses sauvages qui courent partout en se faisant des maisons, ou en construisant des nids et en chantant et en sifflant, n'est-ce pas ? »

Mary, kneeling by him holding the seeds, looked at him and stopped frowning. Mary, která klečela vedle něj a držela semena, se na něj podívala a přestala se mračit. Mary, à genoux près de lui tenant les graines, le regarda et arrêta de froncer les sourcils.

“Dickon,” she said, “you are as nice as Martha said you were. "Dickone," řekla, "jsi tak milý, jak Martha říkala, že jsi byl." « Dickon, » dit-elle, « tu es aussi gentil que Martha l'a dit. » I like you, and you make the fifth person. Líbíš se mi a jsi pátá osoba. I never thought I should like five people.” Nikdy jsem si nemyslel, že bych měl mít rád pět lidí."

Dickon sat up on his heels as Martha did when she was polishing the grate. Dickon se posadil na paty jako Martha, když leštila rošt. Dickon s'assit sur ses talons comme Martha le faisait quand elle polishait la grille. He did look funny and delightful, Mary thought, with his round blue eyes and red cheeks and happy looking turned-up nose. S jeho kulatýma modrýma očima, červenými tvářemi a šťastně vypadajícím vyhrnutým nosem vypadal opravdu legračně a rozkošně, pomyslela si Mary. Il avait un air drôle et charmant, pensa Mary, avec ses yeux ronds et bleus, ses joues rouges et son nez retroussé qui avait l'air heureux.

“Only five folk as tha' likes?” he said. "Jen pět lidí, jak se ti líbí?" řekl. « Seulement cinq personnes que tu aimes ? » dit-il. “Who is th' other four?” "Kdo jsou ti další čtyři?"

“Your mother and Martha,” Mary checked them off on her fingers, “and the robin and Ben Weatherstaff.” "Vaše matka a Martha," zaškrtla si je Mary na prstech, "a červenka a Ben Weatherstaff."

Dickon laughed so that he was obliged to stifle the sound by putting his arm over his mouth. Dickon se zasmál tak, že musel ten zvuk udusit tím, že si položil paži na ústa. Dickon rit tellement qu'il dut étouffer le son en mettant son bras sur sa bouche.

“I know tha' thinks I'm a queer lad,” he said, “but I think tha' art th' queerest little lass I ever saw.” "Vím, že si myslí, že jsem divný kluk," řekl, "ale myslím, že je to ta nejpodivnější malá holka, jakou jsem kdy viděl." « Je sais que tu penses que je suis un garçon bizarre, » dit-il, « mais je pense que tu es la petite fille la plus étrange que j'aie jamais vue. »

Then Mary did a strange thing. Pak Mary udělala zvláštní věc. Puis Mary fit une chose étrange. She leaned forward and asked him a question she had never dreamed of asking anyone before. Naklonila se dopředu a položila mu otázku, o které se jí ani nesnilo, že by se jí předtím někoho zeptala. And she tried to ask it in Yorkshire because that was his language, and in India a native was always pleased if you knew his speech. A zkusila se na to zeptat v Yorkshiru, protože to byl jeho jazyk, a v Indii domorodce vždycky potěšilo, když jste znali jeho řeč.

“Does tha' like me?” she said. "Máš mě rád?" ona řekla.

“Eh!” he answered heartily, “that I does. "Eh!" odpověděl srdečně: „Ano. « Eh ! » répondait-il chaleureusement, « cela, je le fais. » I likes thee wonderful, an' so does th' robin, I do believe!” Líbíš se mi báječně a tomu věřím, stejně jako ten Robin!" « Je t'aime beaucoup, et le rouge-gorge aussi, je le crois ! »

“That's two, then,” said Mary. "Tak to jsou dva," řekla Mary. « Alors c'est deux, » dit Mary. “That's two for me.” "To jsou pro mě dva." « Ça fait deux pour moi. »

And then they began to work harder than ever and more joyfully. A pak začali pracovat tvrději než kdy jindy a radostněji. Et puis ils commencèrent à travailler plus dur que jamais et plus joyeusement. Mary was startled and sorry when she heard the big clock in the courtyard strike the hour of her midday dinner. Mary se lekla a bylo jí to líto, když uslyšela velké hodiny na nádvoří odbíjet hodinu její polední večeře. Mary fut surprise et désolée quand elle entendit la grande horloge dans la cour sonner l'heure de son dîner de midi.

“I shall have to go,” she said mournfully. |||||||with sadness "Budu muset jít," řekla smutně. “And you will have to go too, won't you?” "A ty budeš muset jít taky, že?"

Dickon grinned. Dickon se usmál.

“My dinner's easy to carry about with me,” he said. |dîner|||||||| "Večeři si se mnou snadno nosím," řekl. “Mother always lets me put a bit o' somethin' in my pocket.” "Matka mi vždycky dovolí strčit si něco do kapsy."

He picked up his coat from the grass and brought out of a pocket a lumpy little bundle tied up in a quite clean, coarse, blue and white handkerchief. Zvedl kabát z trávy a vytáhl z kapsy hrbolatý malý uzlík svázaný do docela čistého, hrubého, modrobílého kapesníku. Il ramassa son manteau sur l'herbe et sortit d'une poche un petit paquet noué dans un mouchoir bleu et blanc, propre et rugueux. It held two thick pieces of bread with a slice of something laid between them. Byly v něm dva tlusté kusy chleba a mezi nimi byl položen krajíc něčeho. Il contenait deux épais morceaux de pain avec une tranche de quelque chose posée entre eux.

“It's oftenest naught but bread,” he said, “but I've got a fine slice o' fat bacon with it today.” "Nejčastěji to není nic jiného než chléb," řekl, "ale dnes k tomu mám jemný plátek tučné slaniny." « C'est souvent rien d'autre que du pain, » dit-il, « mais aujourd'hui j'ai une belle tranche de lard avec ça. »

Mary thought it looked a queer dinner, but he seemed ready to enjoy it. Mary si myslela, že to vypadá jako zvláštní večeře, ale zdálo se, že je připraven si to užít.

“Run on an' get thy victuals,” he said. "Utíkej a sežeň své zásoby," řekl. « Va chercher ta nourriture », dit-il. “I'll be done with mine first. "Nejdřív skončím se svým." « Je vais d'abord finir la mienne. I'll get some more work done before I start back home.” Než se vrátím domů, udělám ještě nějakou práci." Je vais faire un peu plus de travail avant de rentrer chez moi. »

He sat down with his back against a tree. Posadil se zády o strom.

“I'll call th' robin up,” he said, “and give him th' rind o' th' bacon to peck at. "Zavolám toho červenka nahoru," řekl, "a dám mu kůru ze slaniny, aby si ji oloupal." « Je vais appeler le rouge-gorge », dit-il, « et je lui donnerai l'écorce du bacon à picorer. » They likes a bit o' fat wonderful.” Mají rádi trochu tlusté úžasné.“ Ils aiment un peu de graisse, c'est merveilleux.

Mary could scarcely bear to leave him. Mary stěží snesla ho opustit. Mary pouvait à peine supporter de le quitter. Suddenly it seemed as if he might be a sort of wood fairy who might be gone when she came into the garden again. Najednou se zdálo, že by mohl být jakousi dřevěnou vílou, která by mohla být pryč, když znovu přišla do zahrady. Soudain, il semblait qu'il pourrait être une sorte de fée des bois qui pourrait être partie lorsqu'elle reviendrait dans le jardin. He seemed too good to be true. Zdál se příliš dobrý, než aby to byla pravda. Il semblait trop beau pour être vrai. She went slowly half-way to the door in the wall and then she stopped and went back. Pomalu přešla napůl ke dveřím ve zdi, pak se zastavila a vrátila se. Elle se dirigea lentement à mi-chemin de la porte dans le mur, puis elle s'arrêta et retourna en arrière.

“Whatever happens, you—you never would tell?” she said. "Ať se stane cokoli, ty - nikdy bys to neřekl?" ona řekla. « Quoi qu'il arrive, toi... tu ne dirais jamais ? » dit-elle.