×

LingQをより快適にするためCookieを使用しています。サイトの訪問により同意したと見なされます クッキーポリシー.

今すぐこのレッスンを開始
image

Můj blog (My blog), 20. Když v něčem chceš uspět, musí tě to bavit

20. Když v něčem chceš uspět, musí tě to bavit

Při čtení jednoho textu mě napadla jedna věc, nad kterou jsem se zamyslel a o kterou bych se chtěl podělit. Na střední škole jsem byl docela dobrej v matematice. Byl to můj nejoblíbenější předmět, bavil mě ze všech předmětů nejvíc. Dokonce jsem jako jeden z mála maturoval z matematiky, ostatní si vybrali raději jazyk. Když jsem studoval na univerzitě, už jsem tak dobrý nebyl. Říkal jsem si, sakra to je ale skok, to je o hodně těžší než na střední, na to nemám. Nechápal jsem "proč" se nějaké dvojné, trojné integrály, apod. vůbec dělají. Jaký je jejich smysl? Hodiny byly plné teorie a nesmyslných definic, vět a důkazů proč to tak je. Avšak samotné důkazy byly většinou definovány dalšími vzorci. Zkoušky jsem udělal v pohodě, jelikož jsem se připravil na typové příklady, ostatně jako většina studentů. Když jsem byl na doktorském studiu, měl jsem čirou náhodou doučovat vysokoškolskou matematiku třídu holek z ekonomky. Mělo tam být 40 holek a já sám jakožto jejich učitel. WOW, to byla ale výzva. Vzal jsem si příklady a jel jsem. Hle, najednou jsem začal chápat proč se ty jednotlivé operace dělají, k čemu to vůbec je, že se to nedělá jen tak "pro srandu králíků"! Matematika mě začala zase bavit. Šel jsem na to doučování a odpřednášel si tam asi 9 hodin za ten den. Byl to pro mě docela úspěch a dodalo mi to hodně sebevědomí v ten den. OVšem, poté jsem matematiku potřeboval už jen na doktorské zkoušce, kterou jsem udělal "výborně". Bylo to však trochu z jiného soudku, než nějaké integrování, derivování, matice apod., bylo to z inženýrské statistiky, což se taky hodí. Poté jsem se však o to přestal zajímat. Věděl jsem, že bych chtěl jít do praxe a že se s tímhle stejně na 90% nepotkám, tak můj zájem klesl. Když jsem kdysi, asi před 14 lety studoval španělštinu, studoval jsem jí se stejným nadšením jako matematiku na střední a díky tomu si španělštinu trochu pamatuju i do teď, ačkoli jsem se na ní celých 14 let nedíval. Klasické hodiny ve škole mi však vzali takové to nadšení do studia jazyků. Bylo to stejné jako na vejšce při studiu teorie v matematice. Tady bylo taky plno jakési teorie - a sice, gramatické poučky, kterými byly hlavy studentů doslova "přeplněny". I když, plno studentů na to i kašlali než aby se tím zabývali. A pak jen slyšíte ze strany učitelů "máte se učit" a podobný "kecičky". Já se nedivím, že na to lidi kašlou, když je to tak příšerně únavný a otravný. Když jsem objevil jak se učit jazyky svým vlastním způsobem, našel jsem ono "nadšení" - ono "nanícení", které mi chybělo. Je to jako s tou matematikou na vejšce. Jaký je však rozdíl mezi tou matematikou na vejšce a jazyky? Inu, vysokoškolskou matematiku v životě potřebovat nebudu, a tak jsem se přestal o to hodně rychle zajímat. Jazyky však v životě potřebovat budu, proto si nemyslím, že by mě tohlo "zanícení" do jazyků přešlo. Naopak, roste ze dne na den. Ještě před několika měsíci bych byl spokojen s dobrým levelem v angličtině, dnes už ne. Dnes chci být polyglot, člověk, co umí mluvit hodně jazyky. Proto jsem začal s němčinou a dokonce i se španělštinou. Nyní, jen díky "entuziasmu", zvládnu to, co jiní ne..........A TAK TO JE ÚPLNĚ SE VŠÍM...Vůbec to není to vůbec o chytrosti, kdyby jo, byl bych asi génius, hehe :-)

20. Když v něčem chceš uspět, musí tě to bavit

Při čtení jednoho textu mě napadla jedna věc, nad kterou jsem se zamyslel a o kterou bych se chtěl podělit. Na střední škole jsem byl docela dobrej v matematice. Byl to můj nejoblíbenější předmět, bavil mě ze všech předmětů nejvíc. Dokonce jsem jako jeden z mála maturoval z matematiky, ostatní si vybrali raději jazyk. Když jsem studoval na univerzitě, už jsem tak dobrý nebyl. Říkal jsem si, sakra to je ale skok, to je o hodně těžší než na střední, na to nemám. Nechápal jsem "proč" se nějaké dvojné, trojné integrály, apod. vůbec dělají. Jaký je jejich smysl? Hodiny byly plné teorie a nesmyslných definic, vět a důkazů proč to tak je. Avšak samotné důkazy byly většinou definovány dalšími vzorci. Zkoušky jsem udělal v pohodě, jelikož jsem se připravil na typové příklady, ostatně jako většina studentů. Když jsem byl na doktorském studiu, měl jsem čirou náhodou doučovat vysokoškolskou matematiku třídu holek z ekonomky. Mělo tam být 40 holek a já sám jakožto jejich učitel. WOW, to byla ale výzva. Vzal jsem si příklady a jel jsem. Hle, najednou jsem začal chápat proč se ty jednotlivé operace dělají, k čemu to vůbec je, že se to nedělá jen tak "pro srandu králíků"! Matematika mě začala zase bavit. Šel jsem na to doučování a odpřednášel si tam asi 9 hodin za ten den. Byl to pro mě docela úspěch a dodalo mi to hodně sebevědomí v ten den. OVšem, poté jsem matematiku potřeboval už jen na doktorské zkoušce, kterou jsem udělal "výborně". Bylo to však trochu z jiného soudku, než nějaké integrování, derivování, matice apod., bylo to z inženýrské statistiky, což se taky hodí. Poté jsem se však o to přestal zajímat. Věděl jsem, že bych chtěl jít do praxe a že se s tímhle stejně na 90% nepotkám, tak můj zájem klesl. Když jsem kdysi, asi před 14 lety studoval španělštinu, studoval jsem jí se stejným nadšením jako matematiku na střední a díky tomu si španělštinu trochu pamatuju i do teď, ačkoli jsem se na ní celých 14 let nedíval. Klasické hodiny ve škole mi však vzali takové to nadšení do studia jazyků. Bylo to stejné jako na vejšce při studiu teorie v matematice. Tady bylo taky plno jakési teorie - a sice, gramatické poučky, kterými byly hlavy studentů doslova "přeplněny". I když, plno studentů na to i kašlali než aby se tím zabývali. A pak jen slyšíte ze strany učitelů "máte se učit" a podobný "kecičky". Já se nedivím, že na to lidi kašlou, když je to tak příšerně únavný a otravný. Když jsem objevil jak se učit jazyky svým vlastním způsobem, našel jsem ono "nadšení" - ono "nanícení", které mi chybělo. Je to jako s tou matematikou na vejšce. Jaký je však rozdíl mezi tou matematikou na vejšce a jazyky? Inu, vysokoškolskou matematiku v životě potřebovat nebudu, a tak jsem se přestal o to hodně rychle zajímat. Jazyky však v životě potřebovat budu, proto si nemyslím, že by mě tohlo "zanícení" do jazyků přešlo. Naopak, roste ze dne na den. Ještě před několika měsíci bych byl spokojen s dobrým levelem v angličtině, dnes už ne. Dnes chci být polyglot, člověk, co umí mluvit hodně jazyky. Proto jsem začal s němčinou a dokonce i se španělštinou. Nyní, jen díky "entuziasmu", zvládnu to, co jiní ne..........A TAK TO JE ÚPLNĚ SE VŠÍM...Vůbec to není to vůbec o chytrosti, kdyby jo, byl bych asi génius, hehe :-)