Robert Schuster: Bruselu vadí, že Švýcaři vyzobávají třešničky na unijním dortu
Švýcarští voliči v referendu rozhodli, že nespálí mosty k Evropské unii. Aspoň prozatím. Měli totiž možnost zrušit 18 let starou dohodu s Bruselem o volném pohybu osob.
Zaručuje jim prakticky neomezený přístup na vnitřní unijní trh. Přesto, že o členství v Evropské unii ve Švýcarsku nejenom dnes, ale ani v nejbližší budoucnosti nikdo reálně neuvažuje. Naopak občanům EU zase dává dohoda možnost pracovat a usadit se v zemi helvétského kříže. Jenomže právě to časem začalo některým Švýcarům vadit.
Poukazovali na to, že chudší Portugalci nebo Italové prý berou místním práci. Bohatí Němci údajně zase pro změnu mohou za prudký nárůst cen nemovitostí a dalších životních nákladů. Podobné obavy byly již řadu let vodou na mlýn konzervativní Švýcarské lidové strany. Politicky vyrostla na vyvolávání strachu před cizinci, bez ohledu na to, s jak moc naditou peněženkou do země přicházeli.
Referendum o vypovězení dohody o volném pohybu osob vyvolali právě lidovci a skutečnost, že necelé dvě třetiny voličů ji nakonec podpořily, není možné hodnotit jinak než jako pořádnou prohru. Strana, která dosud vynikala tím, že dokázala vystihnout názorové rozpoložení svých krajanů, tentokrát podcenila jejich pragmatický přístup. Referendum ale mělo ještě širší souvislosti. Ujednání o volném pohybu osob patří k několika desítkám dvoustranných dohod, které Bern s Bruselem před lety uzavřely. Vybízela k tomu skutečnost, že Švýcarsko začalo být obklopeno skoro výlučně členy Unie. Zároveň byla jeho poloha na hlavní dopravní spojnici mezi severem a jihem spolu s jeho ekonomickou sílou důležitým motivem pokusit se Švýcary nějakou formou připoutat k unijnímu vnitřnímu trhu. Dohody byly spojeny do jednoho balíku, takže v případě, že by jedna z nich byla vypovězena, skončily by i všechny ostatní.
Nějakou dobu to fungovalo. Tak jak se prohlubovala evropská integrace, Evropská komise časem po Švýcarech chtěla, aby souhlasili s přizpůsobením původních dohod. To měla přinést takzvaná rámcová dohoda mezi Švýcarskem a Evropskou unií. Ta je již od roku 2018 hotová, stále ale ještě není ratifikována. Brusel začal tlačit na její schválení. Podmiňuje tím udržení dosavadních vztahů a slibuje Švýcarům, že se jim otevřou i další odvětví. Především by tím ale skončilo něco, co bývá v bruselském žargonu označováno jako „cherry picking“, čili takzvané „vyzobávání si třešniček“. Přeloženo do češtiny: maximální výhody za minimum povinností. To vadilo bruselským úředníkům už při nekonečných jednáních o brexitu.
Mimochodem, také témata, která jsou nyní předmětem největšího sváru mezi Bernem a Bruselem, v mnohém připomínají přetahovanou doprovázející odchod Britů z Evropské unie. I u Švýcarska je například v sázce přístup jeho finančních institucí k vnitřnímu trhu. Vede se rovněž spor o výši státních podpor a v neposlední řadě i o to, že Švýcaři by museli do budoucna automaticky přebírat všechny změny unijní legislativy, závazná by se pro ně stala i rozhodnutí Soudního dvora EU. Nakonec pravděpodobně k nějaké dohodě mezi oběma stranami dojde, ale nebude to hned teď po švýcarském referendu. Spíš až za rok, až bude zřetelné, do jaké míry strádá evropské hospodářství odchodem Britů z Unie. Bude-li to velký problém, nebudou v Bruselu riskovat něco podobného ve vztahu ke Švýcarsku.
