03. Počátky českého státu
Počátky českého státu, konec 9. století
Řadu velkomoravských kulturních podnětů přejal nově vznikající český stát.
Otázka, zda na českém teritoriu žilo v 9. století více slovanských kmenů nebo kmen jediný, není důležitá. Evropští vzdělanci nazývali všechny obyvatele Čech souhrnným pojmenováním Bohemi. Slovanský název Češi, Čechové se objevil asi až na konci 9. století a zprvu zřejmě označoval skupinu lidí, obklopující vládnoucího knížete a podílející se na politické moci. Postupně se pojmenování Češi přeneslo na veškeré slovanské etnikum, které sídlilo v Čechách a dorozumívalo se českým jazykem, a tím tvořilo středověký český národ. Vznik českého státu a vznik středověkého českého národa tedy spolu úzce souvisely. Knížetem, který stál u počátku zrodu českého státu, byl již zmíněný Bořivoj, který je prvním historicky doloženým příslušníkem dynastie Přemyslovců, odvozující svůj původ od bájného knížete Přemysla (prý oráče), který uzavřel sňatek s věštkyní Libuší. Bořivoj původně sídlil na Levém Hradci (severně od Prahy). Zde také, po přijetí křtu z rukou Metodějových, založil kostel sv. Klimenta, zřejmě nejstarší v Čechách. Pravděpodobně kolem roku 885 přemístil své sídlo na hradiště, zvané Praha (na místě nynějšího Pražského hradu). Motivy byly nejspíše praktické povahy, neboť pražské hradiště střežilo významný brod přes Vltavu a stalo se tak důležitým obchodním střediskem. Od té doby je Praha hlavním politickým a kulturním centrem českého státu. Bořivoj byl až do své smrti kolem roku 890 věrným spojencem Velkomoravské říše, z jejíhož vlivu se vyprostil až jeho syn Spytihněv I.. Spytihněvova orientace na Bavorsko v podstatě rozhodla o příklonu české země ke kultuře latinského Západu. Důsledky tohoto kroku se však neprojevily okamžitě, po celé 10. a 11. století v Čechách vedle sebe působily dvě kultury, latinská a zvolna ustupující staroslověnská. Zavraždění kněžny Ludmily 921
Po Spytihněvově úmrtí převzal vládu jeho bratr Vratislav I., zakladatel kostela sv.
Jiří na Pražském hradě. Když i on zemřel, došlo ve vládnoucím rodě ke sporům. Jejich vyvrcholením bylo zavraždění kněžny Ludmily, vdovy po knížeti Bořivojovi a babičky budoucího knížete Václava. Tento čin vykonali v září 921 na hradišti Tetín (nad řekou Berounkou, nedaleko pozdějšího hradu Karlštejna) vikingští bojovníci, najatí kněžnou Drahomírou, vdovou po Vratislavovi I.. Motivem pravděpodobně bylo soupeření o vliv na Václavovu výchovu. Zavražděná Ludmila byla později svatořečena a její kult byl pěstován především v pražském kostele sv. Jiří, kde kněžniny tělesné ostatky nalezly místo posledního odpočinku.
