The Sprig of Rosemary La ramita de romero 迷迭香的小枝

Cuentos Populars Catalans, per lo Dr. D. Francisco de S. Maspons y Labros (Barcelona: Libreria de Don Alvar Verdaguer 1885).

Once upon a time there lived a man with one daughter and he made her work hard all the day. Kdysi dávno žil muž, který měl jednu dceru a nutil ji celý den tvrdě pracovat. One morning when she had finished everything he had set her to do, he told her to go out into the woods and get some dry leaves and sticks to kindle a fire. Jednoho rána, když dokončila všechno, co jí uložil, jí řekl, aby šla do lesa pro suché listí a klacky a rozdělala oheň.

The girl went out, and soon collected a large bundle, and then she plucked at a sprig of sweet-smelling rosemary for herself. Dívka vyšla ven a brzy nasbírala velký svazek a pak si utrhla větvičku voňavého rozmarýnu. Девушка вышла и вскоре собрала большой сверток, а затем она взяла себе веточку сладкого розмарина. But the harder she pulled the firmer seemed the plant, and at last, determined not to be beaten, she gave one great tug, and the rosemary remained in her hands. Čím silněji však tahala, tím pevnější se rostlina zdála být, a nakonec, rozhodnutá nenechat se porazit, škubla jednou silou a rozmarýn jí zůstal v rukou.

Then she heard a voice close to her saying, 'Well?' Pak uslyšela blízký hlas: "Tak co? and turning she saw before her a handsome young man, who asked why she had come to steal his firewood. otočila se a uviděla před sebou pohledného mladíka, který se jí zeptal, proč mu přišla ukrást dříví.

The girl, who felt much confused, only managed to stammer out as an excuse that her father had sent her. Dívka, která se cítila značně zmatená, se zmohla jen na vykoktání výmluvy, že ji poslal otec.

'Very well,' replied the young man; 'then come with me.' "Dobrá," odpověděl mladík, "tak pojďte se mnou. So he took her through the opening made by the torn-up root, and they travelled till they reached a beautiful palace, splendidly furnished, but only lighted from the top. Vzal ji tedy otvorem po vyvráceném kořenu a cestovali, dokud nedošli k nádhernému paláci, skvěle zařízenému, ale osvětlenému jen shora. And when they had entered he told her that he was a great lord, and that never had he seen a maiden so beautiful as she, and that if she would give him her heart they would be married and live happy for ever after. Když vešli, řekl jí, že je velký pán a že nikdy neviděl tak krásnou dívku jako ona, a že pokud mu dá své srdce, vezmou se a budou žít šťastně až do smrti.

And the maiden said 'yes, she would,' and so they were married. Dívka řekla: "Ano, chtěla bych," a tak se vzali. The next day the old dame who looked after the house handed her all the keys, but pointed her out one that she would do well never to use, for if she did the whole palace would fall to the ground, and the grass would grow over it, and the damsel herself would be remembered no more. Druhý den jí stará paní, která se o dům starala, předala všechny klíče, ale upozornila ji na jeden, který by bylo dobré nikdy nepoužít, protože kdyby to udělala, celý palác by se propadl do země, zarostl by trávou a na samotnou dívku by si už nikdo nevzpomněl.

The bride promised to be careful, but in a little while, when there was nothing left for her to do, she began to wonder what could be in the chest, which was opened by the key. Nevěsta slíbila, že bude opatrná, ale za chvíli, když už neměla co dělat, začala přemýšlet, co by mohlo být v truhle, která se otevírala klíčem. As everybody knows, if we once begin to think we soon begin to do, and it was not very long before the key was no longer in the maiden's hand but in the lock of the chest. Jak každý ví, když jednou začneme myslet, brzy začneme i konat, a netrvalo dlouho a klíč už nebyl v dívčině ruce, ale v zámku truhly. But the lock was stiff and resisted all her efforts, and in the end she had to break it. Zámek byl však tuhý a odolával všem jejím snahám, takže ho nakonec musela rozlomit. And what was inside after all? A co bylo uvnitř? Why, nothing but a serpent's skin, which her husband, who was, unknown to her, a magician, put on when he was at work; and at the sight of it the girl was turning away in disgust, when the earth shook violently under her feet, the palace vanished as if it had never been, and the bride found herself in the middle of a field, not knowing where she was or whither to go. Proč ne, nic jiného než hadí kůže, kterou si její manžel, jenž byl, jak jí bylo neznámo, kouzelník, oblékal při práci, a při pohledu na ni se dívka znechuceně odvrátila, když se jí pod nohama prudce zatřásla země, palác zmizel, jako by nikdy nebyl, a nevěsta se ocitla uprostřed pole a nevěděla, kde je a kam má jít. She burst into a flood of bitter tears, partly at her own folly, but more for the loss of her husband, whom she dearly loved. Propukla v příval hořkých slz, částečně kvůli vlastní hlouposti, ale především kvůli ztrátě manžela, kterého velmi milovala. Then, breaking a sprig of rosemary off a bush hard by, she resolved, cost what it might, to seek him through the world till she found him. Pak utrhla větvičku rozmarýnu z keře opodál a rozhodla se, že ho bude hledat po celém světě, dokud ho nenajde, ať to stojí, co to stojí. So she walked and she walked and she walked, till she arrived at a house built of straw. Tak šla a šla a šla, až došla k domu postavenému ze slámy. And she knocked at the door, and asked if they wanted a servant. Zaklepala na dveře a zeptala se, jestli nechtějí sluhu. The mistress said she did, and if the girl was willing she might stay. Paní řekla, že ano, a pokud bude dívka chtít, může zůstat. But day by day the poor maiden grew more and more sad, till at last her mistress begged her to say what was the matter. Ubohá dívka však byla den ode dne smutnější a smutnější, až ji nakonec její paní poprosila, aby jí řekla, co se děje. Then she told her story—how she was going through the world seeking after her husband. Pak vyprávěla svůj příběh - jak chodila po světě a hledala svého manžela.

And her mistress answered her, 'Where he is, none can tell better than the Sun, the Moon, and the Wind, for they go everywhere!' A její paní jí odpověděla: "Kde je, to nikdo nepozná lépe než Slunce, Měsíc a Vítr, protože ti chodí všude! On hearing these words the damsel set forth once more, and walked till she reached the Golden Castle, where lived the Sun. Po těchto slovech se dívka znovu vydala na cestu a šla, dokud nedošla ke Zlatému hradu, kde žilo Slunce. And she knocked boldly at the door, saying, 'All hail, O Sun! Odvážně zaklepala na dveře a řekla: "Sláva slunci! I have come to ask if, of your charity, you will help me in my need. Přišel jsem vás požádat, zda byste mi ze své dobročinnosti pomohli v mé nouzi. By my own fault have I fallen into these straits, and I am weary, for I seek my husband through the wide world.' Vlastní vinou jsem se dostala do těchto nesnází a jsem unavená, neboť hledám svého muže po celém světě. 'Indeed!' spoke the Sun. 'Do you, rich as you are, need help? "Potřebuješ ty, tak bohatý, pomoc? But though you live in a palace without windows, the Sun enters everywhere, and he knows you.' Ale i když žiješ v paláci bez oken, Slunce vstupuje všude a zná tě. Then the bride told him the whole story. Nevěsta mu pak vyprávěla celý příběh. and did not hide her own ill-doing. a neskrývala své vlastní špatné skutky. And the Sun listened, and was sorry for her; and though he could not tell her where to go, he gave her a nut, and bid her open it in a time of great distress. Slunce ji vyslechlo a bylo mu jí líto, a přestože jí nemohlo říct, kam má jít, dal jí oříšek a přikázal jí, aby ho otevřela v době velkého trápení. The damsel thanked him with all her heart, and departed, and walked and walked and walked, till she came to another castle, and knocked at the door which was opened by an old woman. Dívka mu z celého srdce poděkovala, odešla a šla a šla a šla, až došla k jinému hradu a zaklepala na dveře, které jí otevřela stará žena.

'All hail!' "Ať žije! said the girl. 'I have come, of your charity, to ask your help!' "Přišel jsem tě z tvé lásky požádat o pomoc! 'It is my mistress, the Moon, you seek. "Hledáš mou paní, Měsíc. I will tell her of your prayer.' Řeknu jí o tvé modlitbě. So the Moon came out, and when she saw the maiden she knew her again, for she had watched her sleeping both in the cottage and in the palace. Měsíc tedy vyšel ven, a když spatřil dívku, opět ji poznal, neboť ji pozoroval, jak spí v chaloupce i v paláci. And she spake to her and said: Promluvila k ní a řekla:

'Do you, rich as you are, need help?' "Potřebuješ ty, tak bohatý, pomoc? Then the girl told her the whole story, and the Moon listened, and was sorry for her; and though she could not tell her where to find her husband, she gave her an almond, and told her to crack it when she was in great need. Dívka jí pak vyprávěla celý příběh a Měsíc ji vyslechl a bylo mu jí líto, a i když jí nemohl říct, kde najde svého muže, dal jí mandli a řekl jí, aby ji rozlouskla, až bude ve velké nouzi. So the damsel thanked her, and departed, and walked and walked and walked till she came to another castle. Dívka jí poděkovala, odešla a šla, šla a šla, až došla k jinému hradu. And she knocked at the door, and said: Zaklepala na dveře a řekla:

'All hail! "Ať žije! I have come to ask if, of your charity, you will help me in my need.' Přišel jsem se zeptat, zda mi ze své dobročinnosti pomůžete v mé nouzi. 'It is my lord, the Wind, that you want,' answered the old woman who opened it. "To je můj pán, Vítr, kterého hledáte," odpověděla stařena, která otevřela. 'I will tell him of your prayer.' "Řeknu mu o tvé modlitbě. And the Wind looked on her and knew her again, for he had seen her in the cottage and in the palace, and he spake to her and said: Vítr na ni pohlédl a opět ji poznal, neboť ji viděl v chalupě i v paláci, a promluvil k ní a řekl:

'Do you, rich as you are, want help?' "Chceš snad ty, tak bohatý, pomoci? And she told him the whole story. A vyprávěla mu celý příběh. And the Wind listened, and was sorry for her, and he gave her a walnut that she was to eat in time of need. Vítr ji vyslechl, bylo mu jí líto a dal jí vlašský ořech, který měla jíst v nouzi. But the girl did not go as the Wind expected. Dívka však nešla tak, jak Vítr očekával. She was tired and sad, and knew not where to turn, so she began to weep bitterly. Byla unavená a smutná, nevěděla, kam se obrátit, a tak začala hořce plakat. The Wind wept too for company, and said: Vítr také plakal kvůli společnosti a řekl:

'Don't be frightened; I will go and see if I can find out something.' "Nebojte se, půjdu se podívat, jestli něco nezjistím. And the Wind departed with a great noise and fuss, and in the twinkling of an eye he was back again, beaming with delight. Vítr s velkým hlukem a povykem odletěl a v mžiku oka byl zase zpátky a zářil radostí.

'From what one person and another have let fall,' he exclaimed, 'I have contrived to learn that he is in the palace of the king, who keeps him hidden lest anyone should see him; and that to-morrow he is to marry the princess, who, ugly creature that she is, has not been able to find any man to wed her.' "Z toho, co jeden a druhý vypustil," zvolal, "jsem se dozvěděl, že je v královském paláci, který ho skrývá, aby ho nikdo neviděl, a že se zítra má oženit s princeznou, která, ač je to ošklivé stvoření, nemohla najít žádného muže, který by si ji vzal. Who can tell the despair which seized the poor maiden when she heard this news! Kdo by řekl, jaké zoufalství se zmocnilo ubohé dívky, když se to dozvěděla! As soon as she could speak she implored the Wind to do all he could to get the wedding put off for two or three days, for it would take her all that time to reach the palace of the king. Jakmile mohla promluvit, prosila Vítr, aby udělal všechno pro to, aby svatbu odložil o dva nebo tři dny, protože tolik času by jí trvalo, než by se dostala do královského paláce.

The Wind gladly promised to do what he could, and as he travelled much faster than the maiden he soon arrived at the palace, where he found five tailors working night and day at the wedding clothes of the princess. Vítr ochotně slíbil, že udělá, co bude v jeho silách, a protože cestoval mnohem rychleji než dívka, brzy dorazil do paláce, kde našel pět krejčích, kteří dnem i nocí pracovali na princezniných svatebních šatech.

Down came the Wind right in the middle of their lace and satin and trimmings of pearl! Vítr se snesl přímo doprostřed jejich krajky, saténu a perleťových ozdob! Away they all went whiz! Všichni se rozjeli, svištěli! through the open windows, right up into the tops of the trees, across the river, among the dancing ears of corn! otevřenými okny, přímo do korun stromů, přes řeku, mezi tančící klasy kukuřice! After them ran the tailors, catching, jumping, climbing, but all to no purpose! Za nimi běželi krejčí, chytali, skákali, šplhali, ale všechno marně! The lace was torn, the satin stained, the pearls knocked off! Krajka byla potrhaná, satén ušpiněný, perly stržené! There was nothing for it but to go to the shops to buy fresh, and to begin all over again! Nezbývalo nic jiného než jít do obchodu nakoupit čerstvé a začít znovu! It was plainly quite impossible that the wedding clothes could be ready next day. Bylo zjevně zcela nemožné, aby svatební šaty byly připraveny příští den.

However, the king was much too anxious to see his daughter married to listen to any excuses, and he declared that a dress must be put together somehow for the bride to wear. Král však příliš toužil vidět svou dceru provdanou, než aby poslouchal nějaké výmluvy, a prohlásil, že je třeba nevěstě nějak připravit šaty. But when he went to look at the princess, she was such a figure that he agreed that it would be unfitting for her position to be seen in such a gown, and he ordered the ceremony and the banquet to be postponed for a few hours, so that the tailors might take the dress to pieces and make it fit. Když se však šel na princeznu podívat, měla takovou postavu, že souhlasil s tím, že by se k jejímu postavení nehodilo, aby byla viděna v takových šatech, a nařídil obřad a hostinu o několik hodin odložit, aby krejčí mohli šaty rozebrat a upravit.

But by this time the maiden had arrived footsore and weary at the castle, and as soon as she reached the door she cracked her nut and drew out of it the most beautiful mantle in the world. To už ale dívka dorazila unavená a ušlápnutá na zámek, a jakmile došla ke dveřím, rozlouskla oříšek a vytáhla z něj nejkrásnější plášť na světě. Then she rang the bell, and asked: Pak zazvonila a zeptala se:

'Is not the princess to be married to-day?' "Nemá se princezna dnes vdávat? 'Yes, she is.' "Ano, je. 'Ask her if she would like to buy this mantle.' "Zeptejte se jí, jestli by si nechtěla koupit tento plášť. And when the princess saw the mantle she was delighted, for her wedding mantle had been spoilt with all the other things, and it was too late to make another. Když princezna plášť uviděla, byla nadšená, protože její svatební plášť byl zkažený všemi ostatními věcmi a bylo pozdě vyrábět jiný. So she told the maiden to ask what price she would, and it should be given her. Řekla tedy dívce, aby se zeptala, jakou cenu chce, a ta jí bude dána.

The maiden fixed a large sum, many pieces of gold, but the princess had set her heart on the mantle, and gave it readily. Dívka stanovila velkou částku, mnoho zlaťáků, ale princezna si na plášti zakládala a ochotně ho dala.

Now the maiden hid her gold in the pocket of her dress, and turned away from the castle. Dívka schovala zlato do kapsy svých šatů a odvrátila se od hradu. The moment she was out of sight she broke her almond, and drew from it the most magnificent petticoats that ever were seen. Jakmile se ztratila z dohledu, rozbila mandl a vytáhla z něj ty nejkrásnější spodničky, jaké kdy byly k vidění. Then she went back to the castle, and asked if the princess wished to buy any petticoats. Pak se vrátila na zámek a zeptala se, zda si princezna přeje koupit spodničky. No sooner did the princess cast her eyes on the petticoats than she declared they were even more beautiful than the mantle, and that she would give the maiden whatever price she wanted for them. Sotva princezna na spodničky pohlédla, prohlásila, že jsou ještě krásnější než plášť a že za ně dá dívce jakoukoli cenu. And the maiden named many pieces of gold, which the princess paid her gladly, so pleased was she with her new possessions. Dívka vyjmenovala mnoho zlaťáků, které jí princezna ráda zaplatila, tak moc se jí líbil její nový majetek.

Then the girl went down the steps where none could watch her and cracked her walnut, and out came the most splendid court dress that any dressmaker had ever invented; and, carrying it carefully in her arms, she knocked at the door, and asked if the princess wished to buy a court dress. Pak dívka sešla po schodech dolů, kde ji nikdo nemohl pozorovat, rozlouskla ořech a vyndala z něj ty nejkrásnější dvorní šaty, jaké kdy švadlena vymyslela, a opatrně je nesla v náručí, zaklepala na dveře a zeptala se, zda si princezna přeje koupit dvorní šaty.

When the message was delivered the princess sprang to her feet with delight, for she had been thinking that after all it was not much use to have a lovely mantle and elegant petticoats if she had no dress, and she knew the tailors would never be ready in time. Když jí byla zpráva doručena, princezna s radostí vyskočila na nohy, protože si říkala, že přece jen nemá cenu mít krásný plášť a elegantní spodničky, když nemá šaty, a věděla, že krejčí to nikdy nestihnou. So she sent at once to say she would buy the dress, and what sum did the maiden want for it. Ihned tedy poslala, že šaty koupí a jakou částku za ně dívka chce.

This time the maiden answered that the price of the dress was the permission to see the bridegroom. Tentokrát dívka odpověděla, že cena šatů je povolení vidět ženicha.

The princess was not at all pleased when she heard the maiden's reply, but, as she could not do without the dress, she was forced to give in, and contented herself with thinking that after all it did not matter much. Princezně se to vůbec nelíbilo, když slyšela dívčinu odpověď, ale protože se bez šatů neobešla, musela se podvolit a spokojila se s myšlenkou, že na tom nakonec příliš nezáleží. So the maiden was led to the rooms which had been given to her husband. Tak byla dívka odvedena do pokojů, které byly svěřeny jejímu manželovi. And when she came near she touched him with the sprig of rosemary that she carried; and his memory came back, and he knew her, and kissed her, and declared that she was his true wife, and that he loved her and no other. Když se k němu přiblížila, dotkla se ho snítkou rozmarýnu, kterou nesla, a jemu se vrátila paměť, poznal ji, políbil ji a prohlásil, že je to jeho pravá žena a že miluje ji a žádnou jinou.

Then they went back to the maiden's home, and grew to be very old, and lived happy all the days of their life. Pak se vrátili do dívčina domu, zestárli a žili šťastně po všechny dny svého života.