The Three Brothers Tři bratři Los Tres Hermanos 三人の兄弟 三兄弟

There was once a man who had three sons, and no other possessions beyond the house in which he lived. Byl jednou jeden muž, který měl tři syny a kromě domu, v němž žil, neměl žádný jiný majetek. Bir zamanlar üç oğlu olan ve yaşadığı evin dışında başka malı olmayan bir adam vardı. Now the father loved his three sons equally, so that he could not make up his mind which of them should have the house after his death, because he did not wish to favour any one more than the others. Otec měl své tři syny stejně rád, takže se nemohl rozhodnout, kterému z nich připadne dům po jeho smrti, protože nechtěl žádného z nich zvýhodnit víc než ostatní. And he did not want to sell the house, because it had belonged to his family for generations; otherwise he could have divided the money equally amongst them. A dům nechtěl prodat, protože patřil jeho rodině po celé generace, jinak by si peníze mohli rozdělit rovným dílem. At last an idea struck him, and he said to his sons: 'You must all go out into the world, and look about you, and each learn a trade, and then, when you return, whoever can produce the best masterpiece shall have the house.' Nakonec ho napadla myšlenka a řekl svým synům: Až se vrátíte, dům bude patřit tomu, kdo vytvoří nejlepší dílo. The sons were quite satisfied. Synové byli docela spokojení. The eldest wished to be a blacksmith, the second a barber, and the third a fencing-master. Nejstarší se chtěl stát kovářem, druhý holičem a třetí šermířem. They appointed a time when they were to return home, and then they all set out. Určili si čas, kdy se mají vrátit domů, a pak se všichni vydali na cestu.

It so happened that each found a good master, where he learnt all that was necessary for his trade in the best possible way. Tak se stalo, že každý z nich našel dobrého mistra, u něhož se co nejlépe naučil všemu, co bylo pro jeho řemeslo nezbytné. The blacksmith had to shoe the king's horses, and thought to himself, 'Without doubt the house will be yours!' Kovář musel podkovat královy koně a pomyslel si: "Dům bude bezpochyby tvůj! The barber shaved the best men in the kingdom, and he, too, made sure that the house would be his. Holič holil nejlepší muže v království a také on se postaral o to, aby dům patřil jemu. The fencing-master received many a blow, but he set his teeth, and would not allow himself to be troubled by them, for he thought to himself, 'If you are afraid of a blow you will never get the house.' Šermíř dostal mnoho ran, ale zatnul zuby a nenechal se jimi vyvést z míry, protože si říkal: "Když se bojíš rány, nikdy dům nezískáš. When the appointed time had come the three brothers met once more, and they sat down and discussed the best opportunity of showing off their skill. Když nadešel určený čas, sešli se tři bratři ještě jednou, posadili se a domlouvali se, jak nejlépe předvést své dovednosti. Just then a hare came running across the field towards them. Vtom k nim přes pole přeběhl zajíc. 'Look!' said the barber, 'here comes something in the nick of time!' řekl holič, "přichází něco v pravý čas! seized basin and soap, made a lather whilst the hare was approaching, and then, as it ran at full tilt, shaved its moustaches, without cutting it or injuring a single hair on its body. popadl umyvadlo a mýdlo, napěnil zajíce, který se k němu blížil, a pak mu v plné rychlosti oholil kníry, aniž by ho pořezal nebo mu zkřivil jediný chloupek na těle.

'I like that very much indeed,' said the father. "To se mi opravdu moc líbí," řekl otec. 'Unless the others exert themselves to the utmost, the house will be yours.' "Pokud se ostatní nebudou maximálně snažit, bude dům váš. Soon after they saw a man driving a carriage furiously towards them. Brzy nato spatřili muže, který k nim zuřivě přijížděl s kočárem. 'Now, father, you shall see what I can do!' "Teď uvidíš, otče, co dokážu! said the blacksmith, and he sprang after the carriage, tore off the four shoes of the horse as it was going at the top of its speed, and shod it with four new ones without checking its pace. řekl kovář, skočil za kočárem, strhl koni čtyři podkovy, když jel nejvyšší rychlostí, a podkoval ho čtyřmi novými, aniž by omezil jeho tempo.

'You are a clever fellow!' "Jsi chytrý chlapík! said the father, 'and know your trade as well as your brother. řekl otec a řekl: "Znáš své řemeslo stejně dobře jako tvůj bratr. I really don't know to which of you I shall give the house.' Opravdu nevím, kterému z vás mám dům dát. Then the third son said, 'Father, let me also show you something;' and, as it was beginning to rain, he drew his sword and swung it in cross cuts above his head, so that not a drop fell on him, and the rain fell heavier and heavier, till at last it was coming down like a waterspout, but he swung his sword faster and faster, and kept as dry as if he were under cover. Třetí syn řekl: "Otče, dovol, abych ti také něco ukázal." A protože začalo pršet, vytáhl meč a křížem krážem jím máchl nad hlavou, takže na něj nespadla ani kapka, a déšť padal stále silněji, až se nakonec spustil jako vodotrysk, ale on máchal mečem stále rychleji a udržel se v suchu, jako by byl pod střechou. When the father saw this he was astonished, and said, 'You have produced the greatest masterpiece: the house is yours.' Když to otec uviděl, užasl a řekl: "Vytvořil jsi největší mistrovské dílo: dům je tvůj. Both the other brothers were quite satisfied, and praised him too, and as they were so fond of each other they all three remained at home and plied their trades: and as they were so experienced and skilful they earned a great deal of money. Oba bratři byli spokojeni a chválili ho, a protože se měli rádi, zůstali všichni tři doma a provozovali svá řemesla, a protože byli zkušení a zruční, vydělávali hodně peněz. So they lived happily together till they were quite old, and when one was taken ill and died the two others were so deeply grieved that they were also taken ill and died too. Žili spolu šťastně až do vysokého věku, a když jeden z nich onemocněl a zemřel, ostatní dva byli tak zarmouceni, že také onemocněli a zemřeli. And so, because they had all been so clever, and so fond of each other, they were all laid in one grave. A tak, protože byli všichni tak chytří a měli se tak rádi, byli všichni uloženi do jednoho hrobu.