Catherine and Her Destiny 凯瑟琳和她的命运

Long ago there lived a rich merchant who, besides possessing more treasures than any king in the world, had in his great hall three chairs, one of silver, one of gold, and one of diamonds. Kdysi dávno žil bohatý kupec, který kromě toho, že měl víc pokladů než kterýkoli král na světě, měl ve své velké síni tři křesla, jedno ze stříbra, jedno ze zlata a jedno z diamantů. But his greatest treasure of all was his only daughter, who was called Catherine. Jeho největším pokladem však byla jeho jediná dcera, která se jmenovala Kateřina.

One day Catherine was sitting in her own room when suddenly the door flew open, and in came a tall and beautiful woman holding in her hands a little wheel. Jednoho dne seděla Kateřina ve svém pokoji, když se náhle rozletěly dveře a dovnitř vstoupila vysoká a krásná žena, která držela v rukou malé kolo.

'Catherine,' she said, going up to the girl, 'which would you rather have-a happy youth or a happy old age?' "Kateřino," řekla a přistoupila k dívce, "co bys chtěla raději - šťastné mládí, nebo šťastné stáří? Catherine was so taken by surprise that she did not know what to answer, and the lady repeated again, 'Which would you rather have-a happy youth or a happy old age?' Kateřina byla tak zaskočena, že nevěděla, co odpovědět, a dáma znovu zopakovala: "Co byste raději měla - šťastné mládí, nebo šťastné stáří? Then Catherine thought to herself, 'If I say a happy youth, then I shall have to suffer all the rest of my life. Pak si Kateřina pomyslela: "Když řeknu šťastné mládí, budu muset trpět po celý zbytek života. No, I would bear trouble now, and have something better to look forward to.' Ne, teď bych snesl potíže a měl bych se těšit na něco lepšího. So she looked up and replied, 'Give me a happy old age.' Vzhlédla tedy a odpověděla: "Dopřej mi šťastné stáří. 'So be it,' said the lady, and turned her wheel as she spoke, vanishing the next moment as suddenly as she had come. "Budiž," řekla dáma, otočila kolo a v příštím okamžiku zmizela stejně náhle, jako přišla. Now this beautiful lady was the Destiny of poor Catherine. Tato krásná dáma byla osudem ubohé Kateřiny.

Only a few days after this the merchant heard the news that all his finest ships, laden with the richest merchandise, had been sunk in a storm, and he was left a beggar. Jen několik dní poté se kupec dozvěděl, že všechny jeho nejlepší lodě naložené nejbohatším zbožím byly potopeny v bouři a on zůstal žebrákem. The shock was too much for him. Šok byl pro něj příliš silný. He took to his bed, and in a short time he was dead of his disappointment. Ulehl na lůžko a za chvíli byl ze zklamání mrtvý.

So poor Catherine was left alone in the world without a penny or a creature to help her. Ubohá Kateřina tak zůstala na světě sama, bez haléře a bez jediného tvora, který by jí pomohl. But she was a brave girl and full of spirit, and soon made up her mind that the best thing she could do was to go to the nearest town and become a servant. Byla to však statečná a duchaplná dívka a brzy se rozhodla, že nejlepší, co může udělat, je jít do nejbližšího města a stát se služkou. She lost no time in getting herself ready, and did not take long over her journey; and as she was passing down the chief street of the town a noble lady saw her out of the window, and, struck by her sad face, said to her: 'Where are you going all alone, my pretty girl?' Neztrácela čas, aby se připravila, a netrvalo dlouho, než se vydala na cestu; když procházela hlavní ulicí města, uviděla ji z okna jedna vznešená dáma, a když ji zarazila její smutná tvář, řekla jí: "Kam jdeš tak sama, má krásná dívko? 'Ah, my lady, I am very poor, and must go to service to earn my bread.' "Ach, má paní, jsem velmi chudý a musím chodit do služby, abych si vydělal na chleba. 'I will take you into my service,' said she; and Catherine served her well. "Vezmu tě do svých služeb," řekla a Kateřina jí dobře posloužila. Some time after her mistress said to Catherine, 'I am obliged to go out for a long while, and must lock the house door, so that no thieves shall get in.' Po nějaké době řekla její paní Kateřině: "Musím na dlouhou dobu odejít a musím zamknout dveře domu, aby se dovnitř nedostali zloději. So she went away, and Catherine took her work and sat down at the window. Odešla tedy a Kateřina si vzala svou práci a posadila se k oknu. Suddenly the door burst open, and in came her Destiny. Najednou se otevřely dveře a dovnitř vešla její Osudová.

'Oh! so here you are, Catherine! tak tady jsi, Catherine! Did you really think I was going to leave you in peace?' Opravdu sis myslel, že tě nechám na pokoji? And as she spoke she walked to the linen press where Catherine's mistress kept all her finest sheets and underclothes, tore everything in pieces, and flung them on the floor. Zatímco mluvila, přistoupila k lisu na prádlo, kde Kateřinina paní uchovávala všechna svá nejkrásnější prostěradla a spodní prádlo, roztrhala vše na kusy a hodila je na podlahu. Poor Catherine wrung her hands and wept, for she thought to herself, 'When my lady comes back and sees all this ruin she will think it is my fault,' and starting up, she fled through the open door. Ubohá Kateřina spráskla ruce a rozplakala se, protože si pomyslela: "Až se moje paní vrátí a uvidí tuhle zkázu, bude si myslet, že je to moje vina." Vstala a utekla otevřenými dveřmi. Then Destiny took all the pieces and made them whole again, and put them back in the press, and when everything was tidy she too left the house. Pak Destiny vzala všechny kousky, znovu je spojila, vložila je zpět do lisu, a když bylo vše uklizeno, odešla i ona z domu.

When the mistress reached home she called Catherine, but no Catherine was there. Když paní dorazila domů, zavolala Kateřinu, ale žádná Kateřina tam nebyla. 'Can she have robbed me?' "Mohla mě okrást? thought the old lady, and looked hastily round the house; but nothing was missing. pomyslela si stará paní a spěšně se rozhlédla po domě, ale nic nechybělo. She wondered why Catherine should have disappeared like this, but she heard no more of her, and in a few days she filled her place. Přemýšlela, proč Kateřina takhle zmizela, ale už o ní neslyšela a za několik dní zaplnila její místo.

Meanwhile Catherine wandered on and on, without knowing very well where she was going, till at last she came to another town. Mezitím Kateřina putovala dál a dál, aniž by dobře věděla, kam jde, až nakonec dorazila do jiného města. Just as before, a noble lady happened to see her passing her window, and called out to her, 'Where are you going all alone, my pretty girl?' Stejně jako předtím ji náhodou spatřila jedna vznešená dáma, jak prochází kolem jejího okna, a zavolala na ni: "Kam jdeš tak sama, má krásná dívko? And Catherine answered, 'Ah, my lady, I am very poor, and must go to service to earn my bread.' Kateřina odpověděla: "Ach, má paní, jsem velmi chudá a musím chodit do služby, abych si vydělala na chleba. 'I will take you into my service,' said the lady; and Catherine served her well, and hoped she might now be left in peace. "Vezmu tě do svých služeb," řekla paní a Kateřina jí dobře posloužila a doufala, že teď už bude mít pokoj. But, exactly as before, one day that Catherine was left in the house alone her Destiny came again and spoke to her with hard words: 'What! Ale přesně jako předtím, jednoho dne, kdy Kateřina zůstala v domě sama, přišel její Osud znovu a promluvil k ní tvrdými slovy: "Cože! are you here now?' jsi tady? And in a passion she tore up everything she saw, till in sheer misery poor Catherine rushed out of the house. A v zápětí roztrhala všechno, co viděla, až chudák Kateřina v naprosté bídě vyběhla z domu. And so it befell for seven years, and directly Catherine found a fresh place her Destiny came and forced her to leave it. Tak tomu bylo po sedm let, a když si Kateřina našla nové místo, přišel její Osud a donutil ji ho opustit.

After seven years, however, Destiny seemed to get tired of persecuting her, and a time of peace set in for Catherine. Po sedmi letech se však zdálo, že Osud přestalo pronásledování bavit, a pro Kateřinu nastalo období klidu. When she had been chased away from her last house by Destiny's wicked pranks she had taken service with another lady, who told her that it would be part of her daily work to walk to a mountain that overshadowed the town, and, climbing up to the top, she was to lay on the ground some loaves of freshly baked bread, and cry with a loud voice, 'O Destiny, my mistress,' three times. Když ji Osud vyhnal z jejího posledního domu, vzala službu u jiné paní, která jí řekla, že součástí její každodenní práce bude dojít na horu, která stíní město, a když vystoupí na vrchol, má položit na zem několik bochníků čerstvě upečeného chleba a třikrát hlasitě zvolat: "Ó Osude, má paní!". Then her lady's Destiny would come and take away the offering. Pak přišel Osud její paní a oběť odnesl. 'That will I gladly do,' said Catherine. "To ráda udělám," řekla Catherine. So the years went by, and Catherine was still there, and every day she climbed the mountain with her basket of bread on her arm. A tak léta plynula a Kateřina tam stále byla a každý den stoupala na horu s košíkem chleba na ruce. She was happier than she had been, but sometimes, when no one saw her, she would weep as she thought over her old life, and how different it was to the one she was now leading. Byla šťastnější než dřív, ale někdy, když ji nikdo neviděl, plakala, když přemýšlela o svém starém životě a o tom, jak se lišil od toho, který vedla teď. One day her lady saw her, and said, 'Catherine, what is it? Jednoho dne ji uviděla její paní a zeptala se: "Kateřino, co se děje? Why are you always weeping?' Proč pořád pláčeš? And then Catherine told her story. A pak Catherine vyprávěla svůj příběh.

'I have got an idea,' exclaimed the lady. "Mám nápad," zvolala dáma. 'To-morrow, when you take the bread to the mountain, you shall pray my Destiny to speak to yours, and entreat her to leave you in peace. "Zítra, až poneseš chléb na horu, požádáš můj Osud, aby promluvil k tvému, a poprosíš ji, aby tě nechala na pokoji. Perhaps something may come of it!' Možná z toho něco bude! At these words Catherine dried her eyes, and next morning, when she climbed the mountain, she told all she had suffered, and cried, 'O Destiny, my mistress, pray, I entreat you, of my Destiny that she may leave me in peace.' Po těchto slovech si Kateřina osušila oči a příštího rána, když vystoupila na horu, vyprávěla o všem, co ji potkalo, a zvolala: "Ó Osude, má paní, prosím tě, o můj Osud, aby mě nechal na pokoji. And Destiny answered, 'Oh, my poor girl, know you not your Destiny lies buried under seven coverlids, and can hear nothing? A Osud odpověděl: "Ach, má ubohá dívko, copak nevíš, že tvůj Osud leží pohřben pod sedmi víčky a nic neslyší? But if you will come to-morrow I will bring her with me.' Ale pokud zítra přijdete, vezmu ji s sebou. And after Catherine had gone her way her lady's Destiny went to find her sister, and said to her, 'Dear sister, has not Catherine suffered enough? Když Kateřina odešla, její paní Osud vyhledala svou sestru a řekla jí: "Milá sestro, copak Kateřina netrpěla dost? It is surely time for her good days to begin?' Je jistě čas, aby jí začaly dobré dny? And the sister answered, 'To-morrow you shall bring her to me, and I will give her something that may help her out of her need.' Sestra odpověděla: "Zítra ji přivedeš ke mně a já jí dám něco, co jí pomůže z nouze. The next morning Catherine set out earlier than usual for the mountain, and her lady's Destiny took the girl by the hand and led her to her sister, who lay under the seven coverlids. Příštího rána se Kateřina vydala na cestu do hor dříve než obvykle a její paní Osudová vzala dívku za ruku a odvedla ji k sestře, která ležela pod sedmi přikrývkami. And her Destiny held out to Catherine a ball of silk, saying, 'Keep this—it may be useful some day;' then pulled the coverings over her head again. Její Osud podal Kateřině hedvábné klubko se slovy: "Tohle si nech, třeba se ti to jednou bude hodit." Pak jí opět přetáhl pokrývku přes hlavu. But Catherine walked sadly down the hill, and went straight to her lady and showed her the silken ball, which was the end of all her high hopes. Kateřina však smutně sešla z kopce, šla rovnou ke své paní a ukázala jí hedvábnou kouli, která byla koncem všech jejích velkých nadějí.

'What shall I do with it?' "Co s ním mám dělat? she asked. zeptala se. 'It is not worth sixpence, and it is no good to me!' "Nestojí to za šest pencí a není mi to nic platné! 'Take care of it,' replied her mistress. "Postarejte se o to," odpověděla její paní. 'Who can tell how useful it may be?' "Kdo může říct, jak užitečné to může být? A little while after this grand preparations were made for the king's marriage, and all the tailors in the town were busy embroidering fine clothes. Chvíli poté se konaly velkolepé přípravy na královu svatbu a všichni krejčí ve městě se věnovali vyšívání krásných šatů. The wedding garment was so beautiful nothing like it had ever been seen before, but when it was almost finished the tailor found that he had no more silk. Svatební šaty byly tak krásné, že nic podobného ještě nikdo neviděl, ale když byly téměř hotové, krejčí zjistil, že už nemá žádné hedvábí. The colour was very rare, and none could be found like it, and the king made a proclamation that if anyone happened to possess any they should bring it to the court, and he would give them a large sum. Tato barva byla velmi vzácná a nikde se nenašla podobná, a tak král vyhlásil, že pokud někdo náhodou nějakou vlastní, má ji přinést ke dvoru a on mu dá velkou sumu.

'Catherine!' "Catherine! exclaimed the lady, who had been to the tailors and seen the wedding garment, 'your ball of silk is exactly the right colour. zvolala dáma, která byla u krejčího a viděla svatební šaty, "vaše hedvábné klubko má přesně tu správnou barvu. Bring it to the king, and you can ask what you like for it.' Přiveďte ji ke králi a můžete si za ni říct, co chcete. Then Catherine put on her best clothes and went to the court, and looked more beautiful than any woman there. Kateřina se pak oblékla do svých nejlepších šatů, šla ke dvoru a vypadala tam krásněji než kterákoli jiná žena.

'May it please your majesty,' she said, 'I have brought you a ball of silk of the colour you asked for, as no one else has any in the town.' "Vaše Veličenstvo," řekla, "přinesla jsem vám klubko hedvábí v barvě, kterou jste si přál, protože nikdo jiný ve městě žádné nemá. 'Your majesty,' asked one of the courtiers, 'shall I give the maiden its weight in gold?' "Vaše Veličenstvo," zeptal se jeden z dvořanů, "mám dát dívce její váhu ve zlatě? The king agreed, and a pair of scales were brought; and a handful of gold was placed in one scale and the silken ball in the other. Král souhlasil, přinesli váhy a na jednu z nich vložili hrst zlata a na druhou hedvábnou kouli. But lo! Ale hle! let the king lay in the scales as many gold pieces as he would, the silk was always heavier still. ať král položí na váhu kolik chce zlaťáků, hedvábí bylo vždy těžší. Then the king took some larger scales, and heaped up all his treasures on one side, but the silk on the other outweighed them all. Král pak vzal větší váhy a všechny své poklady naskládal na jednu stranu, ale hedvábí na druhé straně je všechny převážilo. At last there was only one thing left that had not been put in, and that was his golden crown. Nakonec zbývala jediná věc, která nebyla vložena, a to jeho zlatá koruna. And he took it from his head and set it on top of all, and at last the scale moved and the ball had founds its balance. Sundal si ji z hlavy a postavil ji nahoru, až se váha konečně pohnula a koule našla rovnováhu.

'Where got you this silk?' "Odkud máš tohle hedvábí? asked the king. zeptal se král.

'It was given me, royal majesty, by my mistress,' replied Catherine. "Dala mi ho, královské veličenstvo, moje paní," odpověděla Kateřina. 'That is not true,' said the king, 'and if you do not tell me the truth I will have your head cut off this instant.' "To není pravda," řekl král, "a jestli mi neřekneš pravdu, dám ti okamžitě useknout hlavu. So Catherine told him the whole story, and how she had once been as rich as he. Kateřina mu tedy vyprávěla celý příběh a vyprávěla, jak byla kdysi stejně bohatá jako on.

Now there lived at the court a wise woman, and she said to Catherine, 'You have suffered much, my poor girl, but at length your luck has turned, and I know by the weighing of the scales through the crown that you will die a queen.' Na dvoře žila moudrá žena, která Kateřině řekla: "Hodně jsi trpěla, ubohé děvče, ale konečně se k tobě štěstí obrátilo a já podle váhy koruny vím, že zemřeš jako královna. 'So she shall,' cried the king, who overheard these words; 'she shall die my queen, for she is more beautiful than all the ladies of the court, and I will marry no one else.' "Tak to bude," zvolal král, který tato slova zaslechl, "ona zemře jako moje královna, protože je krásnější než všechny dvorní dámy a já si nikoho jiného nevezmu. And so it fell out. A tak to vypadlo. The king sent back the bride he had promised to wed to her own country, and the same Catherine was queen at the marriage feast instead, and lived happy and contented to the end of her life. Král poslal slíbenou nevěstu zpět do její vlasti a ta samá Kateřina se stala královnou na svatební hostině a žila šťastně a spokojeně až do konce svého života.